22. Šikmé střechy, rozdělení, materiál, požadavky     

Návrh střešní konstrukce

Návrh nosné střešní konstrukce by měl respektovat následující hlediska:

·         Tvar střešní plochy by měl vycházet z provozní funkce zamyšleného prostorového a tvarového řešení objektu.

·         Současně musí splňovat konstrukčně statická hlediska, jež vyžadují, aby konstrukce bezpečně přenášela zatížení stálá i nahodilá (vnější i vnitřní vlivy, podvěsná dopravy, technické rozvody, údržba apod.) a nepřekročila dovolený průhyb.

·         Volba konstrukčního materiálu je odvislá, kromě jiného (např. možností konstrukční, technologické aj.), především na druhu užitné funkce daného objektu. Navržený druh materiálu musí dobře odolávat vnějším i vnitřním vlivům prostředí.

·         Technologie výroby střešní konstrukce (monolitická či prefabrikovaná varianta) má být volena s ohledem na zamýšlený výsledný výtvarný účin konstrukce, pochopitelně otázky hospodárnosti a možnosti dodavatele nemohou být zcela opomíjeny.

·         Hospodárnost návrhu bude vyplývat z řešení předchozích hledisek. Je nasnadě, že požadavek rozumné ekonomie návrhu je společensky správný.

·         Estetické aspekty, kladené na konstrukci by neměli být opomíjeny a konstrukce jež jsou viditelné, mají být esteticky dobré. To platí zvláště pro ty konstrukce, kdy se jejich forma zpravidla stává rozhodujícím elementem výtvarně estetického vjemu. V řešení by měla být patrna snaha dosáhnout ve výsledném návrhu jednoty (čistoty) estetické i konstrukčně statické.

 

Rozdělení střešních konstrukcí

Střecha je definována jako konstrukce nad posledním podlažím stavebního objektu. Skládá se z nosné střešní konstrukce a ze střešního pláště. Nosnou střešní konstrukcí se rozumí část střechy, přenášející zatížení od střešního pláště, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektů a může plnit i funkci nosné vrstvy střešního pláště.

Střešní plášť je charakterizován jako část střechy bez nosné střešní konstrukce, chránící objekt před vnějšími vlivy a zabezpečující požadovaný stav vnitřního prostředí.

Druhy střech

Podle sklonu a tvaru střechy definuje tyto typy:

·         plochá střecha - střecha se sklonem krytiny v rozměrech 0° - 10°

·         šikmá střecha - střecha se sklonem krytiny v rozmezí 10°- 45°

·         strmá střecha - střecha se sklonem krytiny větší než 45°

·         zalomená střecha - střecha, jejichž plocha (mezi hřebenem a okapem, popř. úžlabím) je vytvořena více rovinnými plochami různých sklonů

·         zakřivená střecha - střecha, vytvořená zakřivenými plochami

·         pochůzná střecha - plochá střecha, která je určena k trvalému využívání provozem (např. pro účely rekreační, tělovýchovné, parkovací, přistávací apod.)

·         nepochůzná střecha - střecha, která není určena k provozu (přístup na ni z důvodu oprav nebo kontroly je možný buď bez úprav nebo s úpravami, která zamezí poškození krytiny)

Třídění nosných střešních konstrukcí

Podle rozponu (osové vzdálenosti podpor) lze rozdělit nosné střešní konstrukce na:

·         malorozponové (cca do 10 - 12 m)

·         středněrozponové (od 12 - 36 m)

·         velkorozponové (více jak 36 m)

Podle konstrukčního systému a materiálu nosné střešní konstrukce rozlišujeme tyto druhy zastřešení:

·         krovy s krokvemi (dřevěné, kovové, betonové) převážně malé rozpony

·         vazníkové a rámové soustavy (dřevěné, betonové, kovové) - zpravidla středněrozponové konstrukce, používané především pro jednopodlažní průmyslové haly

·         skořepinové a lomenicové konstrukce (betonové, dřevěné, kovové, keramické) - na střední rozpony

·         prostorové příhradové a prutové konstrukce (kovové) - na střední a velké rozpony

·         visuté lanové střešní konstrukce - na střední a velké rozpony

·         pneumatické střešní konstrukce - zpravidla na střední rozpony

·         prostorové střešní konstrukce z plastických hmot

Podle tvaru rozeznáváme střechy zalomené:

·         střecha sedlová je nejstarší a nejvíce používaný tvar střechy půdní prostor je omezen na dvou protilehlých stranách skloněnými střešními rovinami, které se protínají v hřebeni, na druhých stranách je půda omezena štíty

·         střecha pultová je polovina střechy sedlové, voda stéká na jednu stranu

·         střecha valbová vznikne seříznutím střechy sedlové na dvou protějších stranách v místě štítu, dvě strany mají tvar lichoběžníku a zbylé tvar trojúhelníku

·         střecha polovalbová vznikne podobně jako střecha valbová, trojúhelníkové strany nezabírají celou plochu, ale jen část (zčásti je zde štít)

·         střecha křížová vznikne průnikem dvou střech sedlových o stejné výšce

·         střecha polokřížová vznikne průnikem dvou střech sedlových, jejichž hřebeny neleží ve stejné výšce

·         střecha mansardová (mansarda) má střešní roviny v tupém úhlu zalomení a lze ji užít jako střechy sedlové nebo valbové

·         střecha stanová má tvar jehlanovitý a všechny střešní roviny se sbíhají v jednom vrcholu, střechy stanové jsou obvykle čtyřboké nebo osmiboké jehlany s různými přechody k okapu

·         střecha pilová se skládá z několika střech sedlových o nestejném sklonu, které k sobě přiléhají okapy

·         střecha věžová značí značně vysokou střechu nad pravidelným půdorysem

Popis: obr55 obr. 46

23. Krovy 

 

Krovy

Nejčastějším materiálem krovu je dřevo. Můžeme se však setkat také s krovy ocelovými a výjimečně i s krovy železobetonovými. Podle konstrukčního uspořádání při němž jde hlavně o způsob podpory krokví, dělí se krovy na různé soustavy. Nejznámější soustavy jsou:

·         soustava vaznicová - nejjednodušší a nejpoužívanější

·         soustava vlašská - pro jednoduché a nízké střechy

·         soustavy věžové a stanové - pro vysoké a štíhlé střechy

Popis: obr56 obr. 47

Volbu konstrukce krovu ovlivňuje zejména sklon střechy, její tvar, rozpětí, volná šířka i výška, účel budovy a prostředí. Každá krovová konstrukce má zatěžovat podpory svisle, proto je nutno šikmé tlaky zachytit (vazní trám, kleštiny, kovová táhla). Konstrukce krovu musí být náležitě tuhá (zavětrovaná) v příčném i podélném směru.

Postup při návrhu krovu:

·         zhodnocení stavebního uspořádání půdy (okap, nadezdívka, štíty, komíny, ventilace, světlíky, výstup na půdu, zastavěná místa na obvodu)

·         stanovení tvaru střechy a vyřešení okapu (podle zásad deskriptivní geometrie)

·         návrh plné vazby (spád v závislosti na druhu krytiny)

·         rozmístění plných vazeb (se zřetelem na stavební konstrukce půdy a tvar střechy, nároží, úžlabí apod.)

·         rozmístění jalových vazeb (pokud možno v jednotném rytmu)

Konstrukční zásady vaznicové soustavy

Vaznicová soustava je charakterizována tím, že krokve, jdou od hřebenu k okapu ve směru největšího spádu a jsou podporovány vodorovnými trámy - vaznicemi. Vaznice ve vrcholu je vrcholová (hřebenová), na obvodové nadezdívce pozednice, uložená na ležato (u okapu okapová). Mezi nimi vaznice střední (boková).

Vaznice jsou v podélném směru (3 - 5 m) podpírány podpůrnou konstrukcí (sloupek, vzpěra, pilíř, schodišťová zeď, zděný štít). Příčný profil krovu v místě podpory se nazývá vazba. Profil bez podpory je nazýván jalová vazba. Rozměry vaznic se pohybují v rozmezí 140/160 mm až 160/200 mm). Maximální vzdálenost plné vazby od nosného štítu - 0,9 - 3,6 m (max. 3 jalové vazby). Minimální vzdálenost plné vazby při nenosném štítu - cca 0,15 - 0,30 m. Vzdálenost plných vazeb 3,6 - 5,0 m (sloupek 140/160 mm až 160/200 mm).

Vzdálenost krokví (jalových vazeb) je 0,9 - 1,2 m (rozměr 80/40 mm až 120/160 mm). Přesah krokví může být maximálně 2,5 m.

Příčné ztužení zajišťují kleštiny (rozměr 60/80 mm až 120/160 mm), eventuálně ještě vzpěry a rozpěry. Podélné ztužení zajišťují u většiny konstrukčních schémat pásky, tj. hranolky rozměru 80/100 mm až 100/140 mm délky cca 1,5 m. U krovů malých rozponů (bez vrcholové vaznice) šikmo nabitá prkna na spodní stranu krokví.

Vazní trám (rozměr 160/180 mm až 200/260 mm) je hlavním prvkem, spojujícím konstrukci krovu nad úrovní podlahy půdy (min. 80 mm) a je nad podporami pokládán podkladky.

Krovy vaznicové soustavy

Popis: obr57 obr. 48

Krokevní (hambálková) - se sestává pouze s krokví a kleštin nebo rozpěr, které jsou opatřeny všechny vazby. Výhoda tohoto typu spočívá ve velkém podstřešním prostoru.

Stojatá stolice - jde o klasický typ krovu, kde jsou sloupky svislé.

Ležatá stolice - na rozdíl o stojaté stolice má šikmé sloupky a svislé vaznice, které soustřeďují zatížení z nich přenesené do blízkosti podpor (menší namáhání vazního trámu).

Kozová stolice - má šikmé vaznice a sloupky. Sloupky se soustřeďují do osy krovu a jsou zapuštěny do tzv. bačkory, která je pevně uchycená v místech středové zdi.

Ostatní soustavy

Soustava vlašská - je charakterizována krokvemi rovnoměrnými s okapem a podpůrnou konstrukcí, jdoucí ve spádu od hřebene k okapu

Soustava stanova a věžová - stanové krovy mají jako základ nárožní krokve, spočívající na vaznicových věncích, jsou podpírány sloupky na vazných trámech. Poloha vazných trámů je buď úhlopříčná, nebo křížová - souběžně s obvodovými zdmi.

 

 

 

24. Vazníky

 

Vazníky

Popis: obr58 obr. 49

Vazníky se používají k zastřešení velkých ploch kde není možno zbudovat střední podpory. Nejčastěji se s nimi setkáváme u jednopodlažních hal.

Vazníky buď spočívají na sloupech, nebo jsou uloženy na průvlaku. Střešní plášť je zpravidla z desek (panelů), tyčových prvků nebo bednění. Tyto konstrukční prvky se ukládají buď přímo na vazníky rovnoběžně s hřebenem, nebo se kladou na další nosnou konstrukci - vaznici ve spádu střechy. Vazníky i vaznice se vyrábějí dřevěné, kovové nebo železobetonové (i prefabrikované).

Konstrukčně jsou řešeny buď jako plnostěnné nebo příhradové. Tvarově jako pultové, sedlové, s rovnoběžnými nebo různoběžnými pásy, girlandové, obloukové apod.

Dřevěné vazníky

Používají se pro zastřešení otevřených nebo uzavřených, zpravidla jednopodlažních objektů. U dřevěných typů jsou obecná konstrukční i tvarová řešení vazníků prováděna jako sbíjená, svorníková, lepená nebo v kombinacích těchto způsobů řešení spojů (styčníků). Z konstrukčního hlediska jsou aplikována oblouková, sedlová i shedová zastřešení na rozpon 20 - 35 m.

Zabezpečení prostorové tuhosti dřevěných soustav zajišťuje:

·         příčný větrový nosník zajišťující přenášení účinků větru do štítových stěn, příhradové zavětrování

·         v rovině střechy ve směru rozpětí L pásy větrového nosníku tvoří pásy vazníků (rámů), zajišťuje rovněž vazníky (rámy) proti vybočení

·         podélné ztužení, zajišťující svislou polohu vazníků (rámů), které se situuje podle rozpětí a uložení do čela poloviny, eventuelně třetiny rozpětí

·         podélné zavětrování zajišťuje kloubově uložené rámy proti překlopení (působení větru)

·         jednotlivé prvky se provádějí z prken, fošen nebo z ocelových táhel

Ocelové vazníky

Konstruují se jako plnostěnné, prolamované a příhradové na rozpětí 12 - 30 m. Konstrukce jsou prováděny z válcovaných nosníku tvaru I, z úhelníků nebo z trubek. Styčníky jsou převážně ve svařovaném provedení (šroubované spoje slouží spíše jako montážní), dříve používané nýtované spoje se dnes již nepoužívají.

Dalším typem je girlandové vazníky, jako hospodárná konstrukce. Jsou složeny ze dvou vzepjatých vazníků s parabolickým spodním pásem, spojených táhlem, standardních rozponů L = 9,0 - 18,0 m. Zavedením lana do dolního taženého pásu vytvoříme girlandový vazník na laně, jenž je určen pro zastřešení velkých rozponů (až 80 m).

Vazníky lze provádět rovněž jako předepjaté, čímž se získá další možnost odlehčení konstrukce. Výhodné je rovněž zdvojení tlačeného pásu. Vzniká tak trojboký prostorový útvar, který je staticky výhodnější pro zajištění stability (odolnost na kroucení a klopení).

Typy zastřešení lze rozdělit do tří skupin:

·         velmi lehký střešní plášť (cca do 70 kg/m2) - představuje střešní prvky z tenkostěnných ocelových plechů, sendvičové (vrstvené) panely o různém materiálovém provedení

·         lehký střešní plášť (cca do 120kg/m2) - je reprezentována různými typy železobetonových žebírkových panelů nebo pórobetonovými dílci

·         těžký střešní plášť (cca do 180 kg/m2) - představovaný klasickými železobetonovými panely se dnes již nepoužívá z důvodu velké hmotnosti konstrukce

Střešní plášť je ukládán buď na vaznice nebo přímo na vazníky. Vaznice jsou podle osové vzdálenosti navrhovány z válcovaných profilů, prolamované nebo příhradové, jejich typy a rozmístění jsou odvislé od druhu nosné vrstvy střešního pláště.

Zavětrování a ztužidla, zabezpečující tvarovou tuhost střešní konstrukce, jsou prováděna z úhelníků nebo trubek. Ve svislé rovině umístěné mezi vazníky zajišťují svislou polohu vazníků, ve střešní rovině její tuhost.

Železobetonové vazníky

Prefabrikované železobetonové vazníky jsou tvarově i konstrukčně analogií vazníků dřevěných a ocelových. Jejich vývojem a zavedením do výroby mělo být dosaženo úspory nedostatkového dřeva a oceli. Vyrábějí se jako plnostěnné, příhradové, s měkkou výztuží, i jako předpínané. homogenní, i jako spínané. Jsou zpravidla řešeny jako část celé konstrukční sestavy.

18. Ploché střechy, základní rozdělení, požadavky na ploché střechy    

 

Ploché střechy

Rozdělení plochých střech

Podle základního konstrukčního řešení:

·         jednoplášťová střecha - střecha (střešní konstrukce), která odděluje chráněné či vnitřní prostředí od vnějšího jedním střešním pláštěm.

·         dvouplášťová střecha - střecha, která odděluje chráněné či vnitřní prostředí od vnějšího dvěma střešními plášti (horní plášť a dolní plášť, nebo také vnější plášť a vnitřní plášť), mezi nimiž je vzduchová mezera. Prostor mezi plášti (vzduchová vrstva) může být neprůlezný , průlezný či průchozí, nebo slouží jako půda (půdní prostor)

·         několikaplášťová střecha - střecha vytvořená několika střešními plášti od sebe oddělených vzduchovými vrstvami

Podle funkce:

·         nepochozí střecha - střecha, která umožňuje přístup pouze pro kontrolu stavu konstrukce a zařízení na střeše pro nezbytnou údržbu

·         provozní střecha - střecha určená pro účely dopravy, rekreace, sportu, speciálního technického vybavení objektů apod. Mezi provozní střechy se zařazují i všechny střechy se zelenou úpravou (tzv. zelené střechy)

Vrstvy střešního pláště

 

Provozní vrstva - vrstva při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy.

Hydroizolační vrstva - vodotěsná izolace chránící podstřešní prostory a vrstvy střešního pláště, které jsou pod ní, před atmosférickými vlivy, případně před provozní či technologickou vodou. Bližší označení se volí podle funkce a konstrukce či polohy ve střeše (např. hlavní hydroizolační vrstva, pojistná hydroizolační vrstva či provizorní hydroizolační vrstva). Jako hydroizolace lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo stěrkové a stříkané hydroizolace. Veškeré spoje musí být vodotěsné.

Roznášecí vrstva - vrstva zajišťuje roznesení zatížení z provozu střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.

Separační vrstva - vrstva oddělující dvě vrstvy střešního pláště z výrobních, mechanických, chemických či jiných důvodů.

Tepelně izolační vrstva - vrstva omezující nežádoucí tepelné ztráty či tepelné zisky objektů.

Parotěsná vrstva - vrstva omezující či zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Jako parotěsnou zábranu lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a stěrky v různých bázích.

Spádová vrstva - vrstva vytvářející potřebný sklon následujících vrstev střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci.

Nosná konstrukce střechy - část střechy přenášející zatížení od jednoho či několika střešních plášťů, doplňkových konstrukcí, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektu.

Zdroj vlhkosti v konstrukci

U jednoplášťových střech hraje významnou roli stavební fyzika, a to zejména bilance zkondenzované a vypařené vody. Ve vnitřní struktuře pláště se může vlhkost projevit ve formě:

·         atmosférické vody, která se dostala do souvrství vlivem poruch povlakové hydroizolace nebo uzavřením srážkové vody v průběhu realizace střechy

·         technologické vody, která je nutná pro zpracování vrstev s mokrým procesem - její obsah se mění vysycháním a migrací mezi sousedními vrstvami

·         sorpční vlhkostí, která určuje vlhkostní charakteristiku materiálu v daných teplotních a vlhkostních podmínkách

·         difúzní vlhkosti, která je ovlivněna celoroční bilancí zkondenzované a vypařené vody ze střešního pláště. Její množství závisí na relativní vlhkosti vnitřního a vnějšího vzduchu a na průběhu teploty a vlhkosti ve střešním plášti

Takto vzniklou vlhkost v konstrukci je nutno odvádět nebo přímo zamezit jejímu vzniku vhodnou skladbou a použitými materiály.

 

 

 

19. Jednoplášťové ploché střechy  

 

Jednoplášťové ploché střechy

Popis: obr59 obr. 50

Jsou nejrozšířenějším typem plochých střech. Mezi výhody patří menší investiční náročnost, vysoká variabilita povrchových úprav (od pochůzné přes zelené až po pojízdné), jednoduchá a rychlá realizace, snadná možnost oprav, menší tloušťka střešního pláště. Naproti tomu nevýhodou je přísná kázeň při realizaci a nutnost správného tepelně technického návrhu.

V zásadě rozeznáváme dva typy jednoplášťových střech a sice:

·         střechy s odvětrávacími kanálky

·         střechy bez odvětrávacích kanálků

Skladba jednoplášťové ploché střechy

Skladba střešního pláště u jednoplášťových střech se různí dle funkčních, konstrukčních a technologických podmínek. U pochůzných střech je provozní vrstva tvořena buď dlaždicemi, násypem nebo vegetačním pásem. Pod touto vrstvou (v případě nepochozí střechy tvoří závěrečnou část střechy) se nachází hydroizolační vrstva, dále pak roznášecí, tepelně-izolační a spádová vrstva, která bývá doplněna systémem odvětrávacích kanálků, které slouží k odvětrávání vlhkosti ze střešní konstrukce.

 

20. Dvouplášťové ploché střechy    

 

Dvou a víceplášťové ploché střechy

Popis: obr60 obr. 51

Jako víceplášťové se obvykle označují ploché střechy, vytvořené ze dvou nebo více plášťů oddělených od sebe zpravidla větranými vzduchovými mezerami. Ve stavební praxi se vyskytují střechy dvouplášťové a velmi výjimečně střechy tříplášťové. Dělají se především v těžkých klimatických podmínkách, např. při zastřešování prostorů s mokrými provozy, v nichž je trvale vysoká relativní vlhkost.

Skladba dvouplášťové ploché střechy

Horní plášť tvoří ochrannou konstrukci proti atmosférickým srážkám, slunečnímu záření a větru. Nemá funkci tepelné izolace. Skladba horního pláště ovlivňuje proudění vzduchu ve vzduchové mezeře, která má zabránit kondenzaci páry. Provětrávání musí být tak intenzivní, aby co nejrychleji odvedlo vodní páru, která do vzduchové mezery vnikla z vnitřního prostředí.

Úkolem dolního pláště je nepropouštět vzduch přes tepelněizolační vrstvu a co nejvíce zamezit pronikání vodní páry do vzduchové mezery.

Odvodnění plochých střech

Malé střechy bývají zpravidla odvodněny sklonem střechy směrem ke žlabu, který bývá umístěn na jedné straně objektu a zbylé strany jsou opatřeny atikou, aby nedocházelo ke stékání vody po stěnách.

U větších střech bývá odvodnění provedeno prostřednictvím vnitřních odpadů, které bývají rozmístěné v ploše střechy tak, aby dokázali bezpečně odvést veškerou srážkovou vodu z plochy střechy.

 

25. Klenby

Klenby

Klenby se používaly ve všech slohových architektonických obdobích. V dnešní době se používají jen výjimečně, ale je nutno je znát, neboť se s nimi setkáváme při adaptacích a rekonstrukcích památkových budov.

Popis: obr11

Popis: obr12 obr. 52

Klenba je oblouková stropní konstrukce, která přenáší celé zatížení na ní spočívající, včetně své vlastní hmotnosti, šikmo do podpěr. Tyto síly je nutno zachycovat táhly nebo přímo podporujícími konstrukcemi. Klenby jsou konstruovány jako zdivo z kusových prvků kamenných nebo cihelných (tzv. klenáků) vyklenutých do systému ložných spár (které svírají s lícním obloukem úhel 90°) a spár styčných. Vrchol klenby je uzavřen vrcholovým klenákem (v ose klenby nesmí být spára!).

 

 

 

Druhy patek kleneb

Popis: obr13 obr. 53

Patky klenby mohou být zapuštěné, polozapuštěné nebo vyložené. Zapuštěné klenby je možno konstruovat jen při pásech širokých min. 450 mm, zapuštěním patky se nesmí opory klenby výrazně oslabit, klenbový pás se nesmí oslabit na rozměr menší než 300 mm ( při šířce pásu 450 mm zapuštění patky nesmí přesáhnout 1/4 cihly, tj. 75 mm z obou stran pásu, přičemž pod patkou musí být pás vysoký min. 1/4 cihly, tedy 75 mm, při užším páse jak 450 mm je potřebné vyložení patek).

Druhy kleneb podle tvaru a konstrukce

·         valená - z ní jsou odvozené klášterní a křížové

·         klášterní - klášterní klenba, rovná klenba, zrcadlová klenba, kopule, česká klenba, pruská klenba

·         křížová - křížová klenba, hvězdicová klenba, lunety

 

Popis: obr14 obr. 54

Valené klenby

·         jsou základem všech kleneb

·         klene se od jedné podpory k druhé v neměnném tvaru

·         Při zaklenování valené klenby je potřebné podepření bedněním, bednění pásů můžou tvořit zakřivené dřevěné šablony, které jsou konci buď na cihlách vystupujících z líce zdiva nebo na skobách zaražených do ložných spár ostění, mezi takto vytvořené opory a šablonu se vloží kónické klíny, kterými se šablona výškově vyrovná. Klenba se zdí postupně z obou stran stejně tak, aby nedošlo k jednostrannému přetížení bednění. Po zaklenutí a zatvrdnutí malty se uvolněním klínů bednění uvolní a odstraní, odstraňuje se pozvolna.

·         křivost bednění větší valené klenby se dosáhne skružemi, opět je možnost výškově vyrovnat klíny

Klášterní klenby

·         klášterní klenba vznikla průnikem dvou nebo více valených kleneb

·         vyžaduje oporu po celém obvodě, oporou mohou být stěny, pásy, traverzi apod.

·         klášterní klenbu tvoří dvě valené klenby klenuté ve směru od patek k vrcholu klenby, ve kterém nosnou část tvoří žebrové skruže ve vrcholu podepřené vertikálním sloupkem - tzv. mnichem

·         rovná klenba, nejčastěji nad obdélníkovým tvarem, uzavřená ve svých čelech valenou klenbou

·         zrcadlová klenba vznikne z klášterní nebo rovné klenby nahrazením vrcholu přímou klenbou s malým vzepětím (asi 1/30 rozponu přímé klenby) tato část klenby bývá z cihel nebo železobetonu

·         kopule je vlastně klášterní klenba, kde patková spára tvoří uzavřenou křivku

·         česká klenba vznikne z kopuly vytvořené nad patkovou křivkou opsanou nad základním půdorysným tvarem klenbových podpor