10. Podlahové konstrukce – rozdělení, materiál

 

11. Požadavky na podlahové      konstrukce

 

Základní funkce a požadavky

Podlahy jsou jedno nebo vícevrstvé konstrukce uložené na vrchní ploše podkladu (stropní konstrukce apod.) za účelem dosažení žádoucích technických vlastností podle požadovaného provozu. Pod pojmem podlaha se rozumí vedle nášlapné vrstvy i vrstva vyrovnávací a izolační. Správná volba podlahy musí představovat soulad mezi provozními požadavky na ni kladenými a mezi vlastnosti jednotlivých podlahových vrstev.

Funkce podlah

Popis: obr61

Podlaha slouží k dotvoření stropní konstrukce za účelem:

·         zlepšení stavebně-fyzikálních vlastností

·         zlepšení estetického vzhledu stropní konstrukce jako celku

·         zajištění potřebných provozních podmínek

·         zajištění hygieničnosti

Požadavky na podlahy

Závisí na druhu provozu a určují nám požadované vlastnosti podlah.

Mechanické vlastnosti

Mechanické vlastnosti podlah zajišťují jejich odolnost vůči různým namáhání:

·         odolnost proti opotřebení (obrusnost nášlapné vrstvy)

·         odolnost proti nárazu (požadovaná zejména v průmyslových provozovnách)

·         odolnost proti soustřednému zatížení (požadovaná při bodovém zatížení podlah)

K mechanickým vlastnostem patří i pružnost podlahy, tj. schopnost přizpůsobit se bez trvalých deformací namáhání, která na ně působí.

Tepelně technické vlastnosti

Zahrnují tepelný odpor podlahy, tepelnou jímavost a dále odolnost proti působení vysokých teplot. Dostatečný tepelný odpor je vyžadován u podlah stropů oddělujících prostory s různým teplotním režimem (především u stropů nad průjezdy, u stropů arkýřů apod.). Tepelná jímavost je důležitá v místnostech s trvalým pohybem lidí. Označuje se jí převod tepla z nohou do podlahoviny. Tepelná jímavost podlahových konstrukcí se stanovuje pro zimní období na základě neustáleného teplotního stavu daného:

·         počáteční teplotou povrchu (chodidla: ta = 33°C, podlahy : tp = 17°C)

·         dobou dotyku chodidla a podlahové konstrukce = 10min.

Podle poklesu povrchové teploty t10 (°C) se podlahy dělí na:

·         podlahy velmi teplé - pokles povrchové teploty t10 do 2,5 °C / 10min.

·         podlahy teplé - pokles povrchové teploty t10 2,5 až 3,4 °C / 10 min.

·         podlahy méně teplé - pokles povrchové teploty t10 3,4 až 5,0 °C / 10 min.

·         podlahy studené - pokles povrchové teploty t10 5,0 °C / 10 min. a více

Odolnost proti vysokým teplotám je důležitá v určitých průmyslových provozech, např. v hutích, válcovnách apod.

Akustické vlastnosti

Musí být posouzeny v souvislosti se stropními konstrukcemi. Snížení hlučnosti ve vícepodlažních budovách závisí na neprůzvučnosti stropů, tj. na schopnosti přenášet zvuk v zeslabené míře. Podle prostředí, ve kterém se zvuk šíří, rozlišujeme neprůzvučnost vzduchovou a neprůzvučnost kročejovou.

Vzduchová neprůzvučnost: tj. neprůzvučnost konstrukcí proti zvuku šířícímu se vzduchem, závisí na plošné hmotnosti celé stropní konstrukce. Při hmotnosti stropu nad 350 kgm-2 je zajištěna dostatečná vzduchová neprůzvučnost. Je-li hmotnost stropu menší, musí být zvětšena hmotnost podlahy nebo musí být použit zvukově izolační podhled stropu.

Kročejová neprůzvučnost: tj. neprůzvučnost konstrukce proti hluku vznikajícímu chůzí nebo rázy, nezávisí na plošné hmotnosti, nýbrž na přerušení vedení zvuku hmotou. Dociluje se oddělením podlahy od stropní konstrukce vrstvou ze zvukově izolačního materiálu, které špatně vedou zvuk a tlumí kmitání konstrukce. Zvukové izolační vrstva má oddělovat podlahu i od ostatních konstrukcí, např. od stěn a příček, takže vytváří tzv. izolační vanu. Podlahy v ní uložené se proto nazývají "plovoucí podlahy".

Podle uložení na nosnou konstrukci rozeznáváme podlahy:

·         polopružné plovoucí podlahy: u nichž je nášlapná vrstva uložena na polotuhé zvukověizolační vrstvě, přičemž se nepožaduje obvodová izolace nášlapné vrstvy, zlepšuje hlavně kročejovou neprůzvučnost; používá se pro stropy o hmotnosti 330 až 350 kgm-2

·         podlahové povlaky: jsou vytvořeny nášlapnou vrstvou (např. z PVC nebo textilní podlahoviny) uloženou pouze na tlumící podložce (např. z plsti, z mechové pryže, z gumy apod.). Tato jednovrstvá podlaha tlumí pouze kročejový hluk; má se používat pro stropní konstrukce o hmotnosti nad 350kgm-2

Odolnost proti vlhkosti

Je vyžadována např. v koupelnách, prádelnách, umývárnách a jiných vlhkých provozech. Zajišťuje se nášlapnou vrstvou a vodotěsnou izolací. Proti pronikání par do podlahy z nižšího podlaží (nad místnostmi s vysokou relativní vlhkostí vzduchu) se podlaha chrání parotěsnou zábranou.

Odolnost proti chemickým vlivům

Požaduje se ve speciálních provozech (např. v chemických laboratořích a provozovnách). Zajišťuje se především nášlapnou vrstvou.

Odolnost proti mrazu

Vyžaduje se u podlah vystavených buď stálému nebo střídavému působení teplot pod bodem mrazu (např. na balkónech, na terasách, v průjezdech apod.).

Estetické požadavky

Týkají se materiálů, barvy a provedení nášlapné vrstvy. Povrch podlahy má být rovný (max. přípustná nerovnost je 2mm/m délky), materiál má mít v celé ploše stejnou jakost.

Požadavky na bezpečnost

Týkají se především skluznosti podlah, která stoupá s vlivem provozní vlhkosti.

Dřevěné podlahy

Dřevěné podlahy jsou teplé, pružné, vzhledově dobře působící, a proto se používají v bytové výstavbě a do reprezentačních prostor v administrativní výstavbě. Jejich nevýhodou je objemová nestálost, která může být při nesprávném kladení a údržbě podlahy příčinou rozšíření styčných spár, nebo při změně vlhkosti prostředí může způsobit zborcení nášlapné vrstvy.

Dřevěné podlahy jsou vhodné pro suché provozy, pro společenské a obytné místnosti. Podle prvků, ze kterých se dřevěné podlahy skládají, rozeznáváme podlahy palubkové, vlysové, parketové a panelové.

Palubková podlaha

V současné době se používá jenom ojediněle. Provádí se z prken z měkkého dřeva o šířce 100 až 150 mm a tl. 22 mm, které se spojují na pero a drážku. Palubková podlaha se přibíjí na dřevěné podkladní polštáře, osazené ve vzdálenosti 900 až 1000mm.

Vlysová podlaha

Popis: obr62 obr. 41

Je nejrozšířenějším druhem dřevěných podlah. Vlysy, vyráběné z buku, dubu, popř. z jasanu, mají šířku 30 až 80 mm, délku 200 až 40 0mm a tl. 16 až 22 mm. Spojují se po celém svém obvodu na pero a drážku. Skládají se obvykle do rybinovitého vzoru. Vlysová podlaha se může přibíjet v drážkách k podkladním deskám ze dřeva nebo na bázi dřeva (které mohou současně plnit funkci zvukově nebo tepelně izolační). V současné době se vlysová podlaha zpravidla klade na betonový podklad, opatřený asfaltovým lakem penetračním (ALP), na který se lepí asfaltovým tmelem (Vlysex).

 

 

 

Parketová podlaha

Popis: obr63 obr. 42

Skládá se z tabulí o rozměrech 300x300 mm až 600x600 mm, tl. 9 až 22 mm, spojovaných na pero a drážku. Parkety jsou v podstatě prefabrikáty složené z menších dřevěných prvků. Parketové tabule mohou být sestaveny z vlysů, z malých lamel nalepených na síťovinu (tzv. mozaikové parkety) nebo jsou to parkety překližované (vnitřní nosná vrstva z aglomerovaného dřeva oboustranně překližovaného dýhou). Na jejich povrch se využívá různé barevnosti dřevin nebo i korku. Parketové podlahové dílce se lepí na betonový podklad do adhezivních tmelů.

Panelová podlaha

Skládá se z velkoplošných dílců, které mají rozměr až 3,0 m. Panely jsou kompletizované, jejich nášlapná vrstva je vlysová nebo dýhovaná, nosnou vrstvu tvoří laťovka nebo desky z aglomerovaného dřeva. Mohou být opatřeny i zvukově izolační vrstvou z minerálních vláken. Předností panelových podlah je jejich malá staveništní pracnost a rychlost kladení.

Dlažby

Dlažby se skládají z dlaždic nebo z kostek kladených do malty, tmele, popř. do písku a vzájemně spojených ve spárách. Je-li dlažba kladena na stropní konstrukci, u které se předpokládá dodatečné dotvarování, musí být vyrovnávací vrstva oddělena od stropní konstrukce dilatační vrstvou (např. z prosátého písku, z izolačních desek, z lepenky apod.), která zabrání přímému přenášení pohybu nosné konstrukce do podlahy. Podlahy z dlaždic nejsou samy o sobě vodotěsné s jsou-li použity v mokrém provozu (v koupelnách, v prádelnách, na balkónech apod.), musí být izolovány vodotěsnou vrstvou.

Použití dlažeb je vhodné v interiéru i v exteriéru, v místnostech s vysokým stupněm průchodnosti, s náročným provozem z hlediska znečištění, mechanického namáhání a odolnosti vůči chemickým vlivům, se zvýšenými nároky na trvanlivost a snadnou a rychlou údržbu.

Podle druhu dlaždic rozeznáváme dlažby keramické, betonové, teracové, čedičové, dřevěné, xylolitové a dlažby z přírodního kamene.

 

 

 

 

 

 

 

Keramická dlažba

Popis: obr64 obr. 43

Provádí se z různých druhů dlaždic, zejména z keramických jemnozrnných a z hutných kameninových dlaždic. Keramická dlažba se klade do cementové malty, popř. se lepí živičnými tmely k rovnému podkladu z betonové mazaniny o tl. 40 až 80 mm.

Keramické dlaždice jemnozrnné se používají v koupelnách, v předsíních, na chodbách, v šatnách, prodejních místnostech apod. Provádějí se s povrchem hladkým nebo zdrsněným (rozměry jednotlivých dlaždic jsou různá a liší se podle výrobce, dříve se používali dlaždice o rozměrech 100x100x8 mm nebo 150x150x12 mm). Jemnozrnné keramické dlaždice menších rozměrů jsou používány jako mozaikové dlažby.

Hutné keramické dlaždice jsou velmi tvrdé. Používají se pro podlahy vystavené velkému mechanickému namáhání a chemickým vlivům, např. v průmyslových provozovnách. Vyrábějí se v rozměrech 150x150 mm a tloušťky 30 až 40 mm.

Betonová dlažba

Používá se v průmyslových objektech (výrobních halách, skladištích) i jako dlažby venkovní. Dlaždice mají rozměry 150x150x20 mm až 500x500x70 mm. V interiérech se kladou do cementové malty, ve vnějším prostředí do pískového lože.

Teracové dlažba

Používá se v průmyslových objektech, ve skladištích, na chodbách. Teracové dlaždice jsou dvouvrstvé, kde spodní vrstva je betonová a nášlapná vrstva je z teracové směsi (složení viz Mazaniny a potěry). Vyrábějí se v základních rozměrech od 200x200x25 mm do 400x400x50 mm. Kladou se do lože z cementové malty.

Dlažba z přírodního kamene

Provádí se buď z kamenných desek nebo z kamenných kostek. Kamenné desky se používají v reprezentačních interiérech. Vyrábějí se z mramoru, žuly, porfyru i z jiných hornin. Plošný rozměr a tloušťka dlaždic závisí na jejich druhu a použití. Kladou se do maltového lože na betonový podklad. Dlažby z přírodního kamene jsou drahé, těžce opracovatelné, a proto se často nahrazují mozaikovými dlaždicemi, vytvořenými z úlomků kamenných různobarevných desek spojených barevnou cementovou směsí, které se používají jako tzv. "benátská dlažba".

Dlažba z kamenných kostek se v interiéru provádí pouze v průmyslových halách s těžkým provozem. Používají se žulové kostky kladené do pískového lože.

Čedičová dlažba

Používá se v provozech, ve kterých se vyžaduje značná odolnost proti obrusu (dlaždice se kladou do cementové malty) nebo v chemických provozech, kde je podlaha vystavena účinkům louhů a kyselin (dlaždice se kladou do speciálních lepících a zálivkových tmelů). Dlaždice se vyrábějí z taveného čediče o rozměrech 200x200 nebo 250x250 mm a tl. 20, 30 a 40 mm.

Dřevěná dlažba

Provádí se z borových nebo modřínových špalíků, jejichž rozměry jsou zpravidla 80x100x80 mm. Špalíky se před uložením impregnují horkým asfaltem. Kladou se do pískového lože, nebo se lepí do asfaltu. Dřevěná dlažba je pružná a dobře tlumí hluk, proto se používá v průjezdech, v továrních halách a ve skladištích.

Xylolitová dlažba

Je poloteplá podlahovina, která se uplatňuje v bytové a občanské výstavbě (složení xylolitové směsi viz Mazaniny a potěry). Dlaždice mají rozměry 200x200x15 mm a kladou se do cementové malty.

Mazaniny a potěry

Popis: obr65 obr. 44

Mazaniny jsou bezespáré monolitické vrstvy prováděné přímo na místě. Rozeznáváme mazaniny a potěry betonové, teracové, xylolitové, anhydritové a asfaltové.

Betonová mazanina

Je podlahovina vytvořená z vrstvy betonové směsi o tl. 50 až 100 mm (pro obytné a občanské budovy) a 100 až 350 mm (pro průmyslové budovy - podle požadavku provozního zatížení). Betonová mazanina může být jednovrstvá nebo dvouvrstvá, opatřená potěrem, který zvyšuje kvalitu podlahy. Podlahy z betonové mazaniny se dilatují ve vzdálenosti po 3,0 m.

Jednovrstvé betonové mazaniny, které se pouze zatírají hladítkem, se používají výhradně pro podřadné podlahy průmyslových a zemědělských objektů, kde nejsou uplatňovány požadavky na obrusnost a na vzhled.

Dvouvrstvé betonové mazaniny mají nášlapnou vrstvu provedenou z různých potěrů. Volbu druhu potěru ovlivňují požadavky na mechanickou, popř. chemickou odolnost podlahy.

·         Betonová mazanina s cementovým potěrem o tl. 10 až 30 mm, vyhlazeným ocelovým hladítkem, má dobrou odolnost proti abrazi. Používají se pro podlahy ve výrobnách, skladištích a podružných komunikačních prostorách. Betonová mazanina s cementovým potěrem může být pro speciální účely upravena různými přísadami zlepšujícími její pevnost a odolnost proti obrusu. Obrusu vzdorné přísady jsou např. odpady z výroby brusiv (karbid křemíku, umělé korundy aj.) nebo kovové částice (ocelové drtě a piliny).

·         Betonová mazanina s polymercementovým potěrem o tl. 5 až 15 mm (z malty s přísadou filmotvorných vodních disperzních plastických hmot nebo syntetických kaučuků) se používá v provozech s požadavky na bezpečnost, odolnost proti obrusu, nekluznost a pružnost.

·         Betonová mazanina s asfaltocementovým potěrem o tl. 30 mm (z cementové malty obsahující asfaltovou suspenzi SA I), je vhodná pro podlahy s lehkým provozem a s nároky na nekluznost.

Xylolitová mazanina

Je poloteplá podlahovina, používaná v obytných a občanských budovách. Xylolit se vyrábí z rozemletého kysličníku hořečnatého (magnezit), z jemnozrnné organické výplně (dřevěné piliny, korková moučka) a z roztoku chloridu hořečnatého. Podlaha se provádí jako jednovrstvá mazanina o tl. 15 až 25 mm, uložená na podklad z betonu. Xylolitové podlahy se dilatují v max. plochách 30 m2. Musí být chráněny před vlhkostí. Xylolitová mazanina se používá nejenom jako nášlapná vrstva, ale i jako podklad pro jiné podlahoviny, zejména pro povlakové podlahy.

Teracová mazanina

Provádí se ze směsi cementu, různobarevné kamenné drtě, vody a barviva. Nanášejí se v tl. 10 až 30 mm na podkladní betonovou mazaninu. Po zatvrdnutí se brousí, tmelí cementem a znovu přebrušuje. Větší plochy se dělí dilatačními spárami (max. plocha 6 m2), vyplněnými pásky z kovu nebo plastů. Teracová mazanina je trvanlivá podlahovina, odolná proti působení vody. Používá se v předsíních, na schodištích, v umývárnách, v hygienických zařízeních apod.

Anhydritová mazanina

Provádí se jednovrstvá nebo dvouvrstvá ze vzdušného práškového pojiva (anhydrit). Nanáší se strojně a je označována jako litá podlaha. Hojně se používala v bytové výstavbě v 80. letech 20. století jako podkladní mazanina.

Asfaltová mazanina

Je pružná vodotěsná podlahovina odolná vůči slabím chemikáliím. Používá se jako nášlapná vrstva v průmyslových provozech nebo jako podkladní vrstva pod jiné podlahoviny. Asfaltová mazanina se provádí ze směsi polotuhého asfaltu, kamenné moučky a přírodního drceného kameniva. Nanáší se za horka v jedné nebo ve dvou vrstvách o tl. 30 mm.

 

Povlakové podlahy

Popis: obr66 obr. 45

Povlaky jsou tenké nášlapné vrstvy z podlahových krytin, nebo vrstvy lité z plastických hmot. Podlahové krytiny z linolea, z pryže, PVC, z textilií a z jiných plastických materiálů se kladou na podkladní vrstvu na sucho, nebo se k ní lepí. Lité podlahoviny se nanášejí jako tenké vrstvy, které se obvykle roztírají stěrkou (tzv. "stěrkové podlahy"). Podkladem povlakových podlah může být betonová nebo xylolitová mazanina, desky z aglomerovaného dřeva i jiné hmoty.

Linoleové povlaky

Jsou hygienické, snadno čistitelné. Linoleová hmota (směs oleje, pryskyřice, korkové a dřevěné moučky) nanesená na jutové tkanivo, vytváří povlak o tl. 2 až 3 mm, který se k podkladu lepí. Linoleové povlaky se používají v obytných budovách, ve zdravotnických zařízeních, v administrativních budovách apod.

Pryžové povlaky

Vyrábějí se ze směsi vulkanizovaného kaučuku, z různých plniv s přísadou barviv. Pryžové povlaky jsou vhodné pro podlahy s akustickými požadavky. jJou odolné proti vodě a plísním, avšak neodolávají chemikáliím (působením olejů a benzínu bobtnají). Lepí se na podkladní betonovou mazaninu.

Povlaky z plastických hmot

Jsou vhodné pro provozy se zvýšenými nároky na hygienu, vzhled a snadnou čistitelnost. Nejrozšířenější jsou povlaky z PVC (Premier, Vinykolor), z PVC s textilní podložkou (Izolit, Esrerolit, Izoplast Lux).

Pro provozy, ohrožené účinky elektrostatických vodivých nábojů (operační sály, koronární jednotky, pracoviště RTG, výpočetní střediska) se používají podlahy z elektrostatického vodivého povlaku Novoplast Elektrostatik. Tato podlahovina se klade na síť z Cu vodivých pásů, uloženou ve vzdálenosti po 1000 mm na podkladní vrstvu z betonové mazaniny. Systém elektrostaticky vodivých podlah zaručuje bezpečný svod elektrostatických nábojů, vzniklých na osobách a zařízeních. Uzemnění musí být samostatné, oddělené od energetického uzemnění.

Textilní povlaky

Jsou vhodné pro suché a čisté provozy s nároky na dobrý vzhled, akustiku a tepelnou pohodu prostředí (malá odnímatelnost tepla). Textilní podlahoviny se lepí na podkladní betonovou mazaninu, vyrovnanou vyhlazovací a vyrovnávací hmotou.

Lité podlahoviny

Vytváří se z různě upravených plastických hmot a tvoří celistvé, bezespáré vrstvy. Jsou hygienické, odolné proti obrusu, proti působení chemikálií, jsou snadno čistitelné, proto se používají v laboratořích, ve výrobních halách s chemickým provozem, v obchodních domech, ve skladištích, ve zdravotnických zařízeních apod.

Pro lité podlahoviny se používají epoxidové, polyesterové, fenolformaldehydové nebo furalové pryskyřice plněné různými plnivy a upravené pigmenty. Lité podlahoviny se zpravidla roztírají stěrkami v jedné nebo několika vrstvách o tl. 2 až 8 mm. Podklad (betonová mazanina) musí mít upravený, mimořádně rovný, bezspádový povrch.

Konstrukční úpravy podlah

Styk podlah se stěnami

Podlaha, která není oddělena od stropní a stěnové konstrukce tepelnou nebo zvukovou izolací, ukončuje se u stěn spárou o šířce 5 až 10 mm, vyplněnou nepískovanou lepenkou. Úprava styku nášlapné vrstvy se stěnou je závislá na materiálu nášlapné vrstvy a na požadavcích provozu.

U dřevěných podlah se používají soklové dřevěné lišty, u povlakových podlah soklové lišty z umělých hmot. Dlažby se ukončují na stěnách soklíkem z dlaždic nebo z požlábkových tvarovek, u mazanin se převádí nášlapná vrstva požlábkem na stěnu.

Dilatační spáry

Rozměrné plochy podlah se rozdělují dilatačními spárami na pole o ploše 3x3 m až 9x9 m. Spáry o šířce 5 až 10 mm se v podkladní betonové mazanině vyplňují nepískovanou lepenkou. Úprava spáry v úrovni nášlapné vrstvy závisí na druhu podlahoviny.

U podlah z textilních a pryžových povlaků a u podlah dřevěných se dilatace neprovádějí. Dilatují se pouze podlkadní betony.