3.    Základní složky zemské kůry - horniny a minerály

3.2    Horniny jako základní složky zemské kůry

Zemskou kůru tvoří horniny, nehomogenní minerální asociace, které jsou produktem různých geologických procesů. Vzájemně se liší původem, mineralogickým složením, strukturou i způsobem výskytu. Podle původu, způsobu vzniku, lze horniny rozdělit na magmatické, sedimentární a metamorfované. Mají charakteristické texturních a strukturních znaky,

3.2.1    Magmatické horniny

Magmatické horniny vznikají tuhnutím, krystalizací a diferenciací magmatu nebo lávy v zemské kůře případně na zemském povrchu.

Proces tuhnutí a krystalizace silikátové taveniny – magmatu – ovlivňuje chemické složení, hloubka tuhnutí, teplota, obsah těkavých látek aj. Rychlost a podmínky tuhnutí a složení magmatu určuje složení a vzhled výsledné magmatické horniny.

Podle hloubky vzniku se horniny vymezují na  hlubinné, vzniklé hluboko pod povrchem, žilné, vzniklé v menší hloubce, a výlevné, tuhnoucí na zemském povrchu.

Hlubinné vyvřeliny často tvoří rozsáhlé masivy-batolity, pně a plutony.

-Velké žulové těleso batolitu nemá dosud zjištěný základ. Jeho horniny se dostávají na povrch až po denudaci. Krystalizace v něm probíhá velmi pomalu. 

-Plutony jsou velké batolity jazykovitého tvaru. 

-Pně představují horninová tělesa menší než batolity, která utuhla ve velkých hloubkách.

Žilné vyvřelé horniny tvoří tělesa menší a k jejich tuhnutí dochází ve svrchnějších částech zemské kůry.

Tělesa žilných hornin vznikají vyplňováním puklin a vrstevních spár při výstupu magmatu

= pravé nebo ložní žíly a lakolity. 

Lakolity - dómovitá tělesa, která se vyklenula do nadložních hornin. 

Pravá žíla - proniká napříč vrstvami,

ložní žíla - představuje těleso obvykle vodorovné, sledující průběh vrstev.

Výlevné sopečné horniny vytvářejí na zemském povrchu v závislosti na viskozitě lávy lávové proudy, příkrovy, sopečné kužely, jehly, kupy atd.

Živce – nejrozšířenější horninotvorné silikátové minerály. 

Draselné živce (K-živce) mají shodné chemické složení (KAlSi3O8)- ortoklas a mikroklin. 

Sanidin- vytváří tabulkovité krystaly, např. v ryolitech, trachytech, fonolitech

Ortoklas - v kyselých vyvřelých horninách jako jsou žuly, granodiority, syenity

mikroklin – vzniká za teplot nižších než při krystalizaci ortoklasu, ve formě velkých šedých krystalů bývá obsažen v pegmatitech. V tzv. písmenkovém granitu může prorůstat křemenem.

Plagioklasy- nejrozšířenější živce (sodno-vápenaté živce). v granitech, ryolitech, gabrech, čedičích, křemenných porfyrech

Čistý SiO2 vytváří několik charakteristických minerálů – křemen, tridymit a cristobalit. 

Křemen - nejrozšířenější minerál. V horninách je velmi dobře identifikovatelný, dodává jim tvrdost. Stává se podstatným minerálem granitů, granodioritů, křemenných dioritů a jejich žilných ekvivalentů.

Muskovit - dokonalá štěpnost a perleťový lesk. Je to poměrně častý minerál nejkyselejších magmatických hornin (např. muskovitické a dvojslídné granity).

pyroxeny Důležitou skupinou horninotvorných minerálů, bezvodé silikáty železa, hořčíku a vápníku. Minerály např. bronzit, enstatit, diopsid, hedenbergit, augit a hypersten se vyskytují nejčastěji v bazických horninách. Mají pozitivní vliv na jejich pevnost.

Amfiboly - vodnaté alumosilikáty vápníku, draslíku, hořčíku, sodíku a železa. Jejich zástupcem jsou např.čedičový amfibol, obsažený v andezitech a čedičích, a obecný amfibol, vyskytující se v kyselých a intermediálních magmatických horninách.

Olivín- Důležitým horninotvorným minerálem v horninách bez křemene (např. bazalty, gabra, diabasy). Většinou obsahuje kationty hořčíku i železa ((Mg,Fe)2SiO4).

                Chemické složení

Na základě chemického složení lze vymezit čtyři základní skupiny magmatických hornin:

-   kyselé – s obsahem SiO2 větším než 65%

-   intermediální – u nich se obsah SiO2 pohybuje v rozmezí 65 až 52%,

-   bazické – s obsahem SiO2 od 44 do 52% a

-   ultrabazické – s obsahem SiO2 menším než 44%.

                Petrografické charakteristiky

= struktura, textura a odlučnost hornin.

Struktura je chápána jako soubor charakteristických znaků horniny

Podle skutečnosti, zda hornina obsahuje nebo neobsahuje sklo, se rozlišují struktury holokrystalické, polokrystalické a sklovité (Krist, Krivý, 1985).

Holokrystalická  (celokrystalická)-např. granity, granodiority, diority, syenity aj. Vykrystalizovaná celá hmota horniny je jejím charakteristickým znakem. polokrystalická(hemikrystalická)-většinou výlevné hor. - přítomny krystaly i sklo. 

Sklovitá-jen výlevné horniny (např. vulkanická skla), vznikly rychlým ochlazením lávy.

Strukturu horniny lze rozdělit také na 

rovnoměrně zrnitou - přibližně stejná velikost jednotlivých minerálů 

nerovnoměrně zrnitou - svědčí o přerušovaném procesu vzniku horniny, který začíná v hloubce a končí těsně pod zemským povrchem nebo na něm.

Textura - prostorové uspořádání minerálních zrn a ostatních elementů v hornině Ovlivňuje ji uspořádání a rozmístění minerálů v hornině, které je dáno specifickými podmínkami krystalizace a působením vnějších vlivů. Dále závisí na způsobu vyplnění prostoru hmotou horniny vlivem procesů, které v tavenině probíhají až do tuhnutí nebo při krystalizaci, a na formě odlučnosti, vznikající ochlazováním tuhnoucí taveniny, případně vlivem vnějších činitelů při krystalizaci i po jejím skončení.

Masivní (stejnorodou) texturu - horniny s rovnoměrným rozložením součástí-většinou hlubinné.

Proudovitá (fluidální)- tečením lávy během jejího tuhnutí. Některé minerály tak vykazují uspořádání ve směru proudění (např. ryolity)

Pórovitá (vezikulární)- při rychlém tuhnutí unikaly z páry plyny

textura mandlovcová (amygdaloidní)-vyplnění pórů sekundárními minerály (kalcitem, chloritem, zeolitem aj např. v druhohorních bazaltech.

 

 

 

 

 

3.2.1.2    Hlubinné magmatické horniny

Horniny skupiny hlubinných magmatických hornin  krystalizovaly ve větších hloubkách zemské kůry, minerály měly dostatek času, aby plně vykrystalizovaly, proto je struktura hornin holokrystalická a textura masivní a všesměrná. Pod povrchem vytvářejí značně rozměrná tělesa. Např. tělesa granitoidů jsou nejvíce rozšířena v jádrech pásemných pohoří.

Do této skupiny se řadí především granitoidy. Pojem zahrnuje horniny složení granitu až křemenného dioritu. Obsah křemene z celkového množství světlých minerálů je větší než 10%.

 

 

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image002.jpg

 

 

 

 

 

 

                Granit a granodiorit

granitu (žula)– hlavní minerály: 20-60% křemene, K-živce a biotit

náleží mezi kyselé hlubinné horniny

Z živců převažují ortoklas a mikroklin

Tex.masivní, skvrnitá, struk.-granitická, drobně až hrubě zrnitá

V některých granitech mohou být přítomny jehličky nebo úzké sloupečky turmalínu.

Různé barvy

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image004.jpg

               Syenit

Syenit – 0-5% křemene, 65-90% K-živce-převažují nad kyselými plagioklasy, biotit, amfibol a pyroxen

Všesměrně zrnitá tex.,struk.-porfyrická, středně až velko zrnná

Obdélníkové světlé vyrostlice, hrubá zrna

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image008.jpg

                Diorit

Diorit – 0-5% křemene, nad 90% plagioklasy(světlé, kyselé) např.andezin, amfibolu, pyroxenu a biotitu.

Barva dioritu je většinou šedozelená

Hodně malých lesklých teček

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image010.jpg

 

 

 

 

 

                Gabro

gabro – 0-5% křemene, nad 90% plagioklasy (labradorit, bytownit, anortit), pyroxen, převažují tmavé plagioklasy

černošedý, často s odstínem do zelena

lesklé tenké proužky z boku

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image012.jpg

                Pyroxenit

pyroxenit Ultrabazická tmavá hornina, tvořená více než 60% pyroxenů, bez živců, obsahuje jen s malé množství olivínu, amfibolu, biotitu a také magnetit, ilmenit, někdy chromit

Jedná se o horninu hrubozrnnou,

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.2.1.3    Žilné magmatické horniny

Žilné horniny vytvářejí tělesa menších rozměrů. K jejich tuhnutí dochází ve svrchních částech zemské kůry. Minerální složení žilných ekvivalentů odpovídá jejich mateřským horninám.

                Skupina granitu

Žilným ekvivalentem granitu jsou granitové porfyry, pegmatity a aplity. 

Granitový porfyr - ve vyrostlicích je nejčastěji křemen, živce, ortoklas, a biotit.

mívá různou barvu – světle až tmavošedou, červenou i nažloutlou. 

pegmatity – křemen, alkalické živce, muskovit, biotit

nestejnoměrně pórovitá

mají minerály mimořádně velkých rozměrů.

 

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image014.jpg

                Skupina syenitu

Syenitový porfyr je nejrozšířenějším žilným ekvivalentem syenitu.

Může být nazelenalý, načervenalý nebo šedý.

                Skupina diroitu

Porfyrické vyrostlice dioritových porfyritů jsou nejčastěji plagioklas, amfibol, biotit a pyroxen. Ojediněle se vyskytuje křemenný dioritový porfyrit – žilný ekvivalent křemenného dioritu.

                Skupina gabra

gabrových porfyritech jsou zastoupeny bazické plagioklasy (labradorit), pyroxen, amfibol a výjimečně také biotit.

Nejčastěji bývá černošedý. Základní hmota horniny má porfyrickou a jemnozrnnou strukturu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.2.1.4    Výlevné magmatické horniny

Výlevné magmatické horniny  pronikly na povrch jako láva, která utuhla v podobě rozmanitých tvarů (příkrovy, lávové proudy, sopečné kužely apod.). Někdy mohou pokrývat plochu velkou několik tisíc km2.

Stejné složení jako hlubinné, ale vytvářely se na povrchu.

Jejich struktura je obvykle jemnozrnná až celistvá a velmi často obsahuje vulkanické sklo, protože jejich tuhnutí probíhalo na vzduchu a bylo rychlé.

 

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image016.jpg

 

 

 

 

                Ryolit

Ryolit - shodné složení jako granit, 20-60% křemene, biotit, nad plagioklasy převažují draselné živce (sanidin)

Struktura pórovitá, všesměrná i proudová

Často fialové barvy, narůžovělá, načervenalá

vypadá jako kropenaté vejce – malé bílé tečky

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image018.jpg

                Trachyt

Trachyt - do skupiny syenitu, 0-5% křemene, 65-90% K-živců.

struktura může být tzv. trachytická – živce jsou lištovitě uspořádané, nebo porfyrická, masivní pásovitá, pórovitá.

Hornina je šedá, šedobílá (příp. nažloutlá), na omak drsná, s deskovitou odlučností.

Vypadá jako staré schody - světlé

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image020.jpg

                Andezit

Andezit  výlevný ekvivalent dioritu, 0-5% křemene, nad 90% plagioklasů (andezin, oligoklas), amfibolu, pyroxenu a biotitu.

barva - od světle šedé až po černou, může být i nazelenalý,  v závislosti na množství tmavých minerálů, velikosti vyrostlic, struktuře základní hmoty apod.

masivní, pásovitá, pórovitá

vypadá jako staré schody

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image022.jpg

 

 

                Bazalt

Bazalt (čedič)- výlevný ekvivalent hornin skupiny gabra, 0-5% křemene, nad 90% bazických plagioklasů, pyroxen, olivín.

Textura všesměrná, fluidální nebo i mikro mandlovcovitá.

Zrna do 0,1mm

Může být hodně pórovitý, rezavě hnědý nebo souvisle černý

Popis: http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/3_slo%C5%BEky_zemsk%C3%A9_k%C5%AFry/3_z%C3%A1kladn%C3%AD_slo%C5%BEky_soubory/image024.jpg

 

 

3.2.1.5    Magmatické horniny ve stavební praxi

- stavební kámen i drcené kamenivo

-granitoidy - na výrobu dlažebních kostek, chodníkových obrubníků, stavebních kvádrů,

-žuly s kvádrovitou odlučností jsou vhodné jako sochařský a kamenický materiál.

-Ryolity lze použít na kamenné zdivo a dekorační kámen, jako silniční štěrk a štěrk do betonu jsou vhodné druhy méně pórovité.

-trachyty - kámen pro zdivo nebo pro kamenické práce, poskytují však také štěrk nižší kvality.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.2.2        Sedimentární horniny

- nejvíce zastoupenou skupinou jak na zemském povrchu tak i na mořském dně.

Usazené horniny vzniklé rozrušováním  - mechanickým, chemickým i biochemickým (zvětráváním) a erozí magmatických, metamorfovaných i sedimentárních hornin, a následným opětovným usazováním

Eroze-transport, (vodou, větrem, pomocí ledovců, případně vulkanický transport),  odnos rozrušených hornin

Zvětrávání – ovlivněno klimatickými-teplo, tlak, hydrogeologickými, geomorfologickými faktory a složením hornin,

-fyzikální- rozpad hornin na úlomky, složení zůstává stejné

-chemické-oxidací, hydrolýzou, krasováním(rozpoštění)…

Sedimentace- mořská, přechodná(laguny,delty), kontinentální

3.2.2.3    Charakteristiky sedimentárních hornin

Minerální složení – stabilní horninotvorné minerály, sekundární minerály

Struktury - představují charakteristické znaky jednotlivých částic a vzájemné vztahy mezi nimi

-klastické s různými druhy pojiva, oolitické, organodetritické(opracované úlomky organismů), organogenní

Primární struktury vznikly během sedimentace,

sekundární se vytvořily až po uložení.

Textury- většinou vrstevnaté(různé typy zvrsvení, nerovnosti vrstvených ploch, oprac.mater., pórovitá,

Charakteristické znaky – úlomky hornin a minerálů, slídy, jílovité minerály, minerály vzniklé chemickým vysrážením –

karbonáty, sádrovce - , uhelná substance, fosilie, málo tmavých minerálů

3.2.2.4.1           Klastické sedimentární horniny

Klastické sedimentární horniny vznikly mechanickým zvětráváním již existujících hornin a hromaděním jejich úlomků. Mohou být jak nezpevněné, tak zpevněné a rozdělují se podrobněji podle velikosti zrna (tab. 3.2.2.4.1.1).

Tab. 3.2.2.4.1  Rozdělení klastických sedimentů (upraveno podle Kukala, 1985)

Velikost zrna v mm

Nezpevněná hornina

Zpevněná hornina

Struktura

Název

česky

anglosassky

nad 2 mm

štěrk

brekcie

psefitická

ruditická

PSEFITY

konglomerát (slepenec)

2 – 0,063

písek

pískovec

psamitická

arenitická

PSAMITY

arkóza

droba

0,063 – 0,004

spraš

prachovec

aleuritická

lutitická

ALEURITY

pod 0,004 mm

jíl

jílovec

pelitická

PELITY

- Psefity - brekcie, slepenec

- Psamity  - pískovce-obsahují více než 50% pískových zrn, jejichž velikost je v rozmezí 0,063 až 2 mm. Jsou tvořeny převážně křemenem, živci, úlomky stabilních a nestabilních minerálů

 

Brekcie- psefity

Textura lavicovitá nebo masivní

ostré, ostrohranné úlomky

 

Slepenec -psefity

Textura lavicovitá nebo masivní

Oblé valounky Opracované úlomky,

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Arkoza- psamity

Může být načervenalá

Její hlavní složkou jsou psamitová zrna, živců spolu s dalšími úlomky nestabilních hornin obsahuje nad 25%, psamitů vznikají sedimentací v mořských a jezerních pánvích. Jejich barva, v závislosti na látkovém složení, je nejčastěji růžová (způsobená přítomností růžového ortoklasu) nebo šedá. Vytváří málo mocná souvrství, nejsou příliš vytříděné, zrna jsou nedostatečně opracována.

 

Popis: PC030029

 

Pískovec - psamity

obsahují více než 50% pískových zrn, jejichž velikost je v rozmezí 0,063 až 2 mm, prachovito-jílovitou příměs (matrix) a v různém množství tmel. Jsou tvořeny převážně křemenem, živci, úlomky stabilních a nestabilních minerálů

tex.-vrstevnatá, lavicovitá

Barvu pískovců ovlivňují příměsi. Např. načervenalou barvu dává pískovci příměs železa, nazelenalou glaukonit apod.

Nejběžnějším typem zvrstvení pískovců je šikmé, vyskytuje se však také i gradační.

Popis: PC030028

 

Droba – psamity

složeny kromě minerálních zrn také z úlomků hlavně jílovitých  břidlic. Jílovitá základní hmota tvoří 20 – 75% horniny a může obsahovat např. chlorit, sericit, biotit atd. Barva je dána složením tmelu, obecně se ale jedná o horninu tmavší, může být modravě šedá, nazelenale šedá až tmavošedá načervenalá, ale i světlešedá a nažloutlá.

Má v sobě více hmoty

Vypadá jako beton

 

Popis: PC030031

 

 

 

 

 

 

 

 

Prachovec – aleurity

vznikly zpevněním prachových částic především mořských a jezerních sedimentů. Obsahují zrna křemene, živců, slíd, jílových minerálů a akcesorických těžkých minerálů. Jsou tence vrstevnaté, v tenkých vrstvičkách se střídají polohy s větším podílem zrnek křemene s polohami se slídou nebo organickou hmotou.

Textura tence deskovitá, lavicovitá, masivní, vrstevnatá, šikmé zvrstvení

Černý, Barva může být šedá až tmavě šedá.

Popis: PC030027

 

Jílovec – Pelity

jsou laminované až lupenité, se střípkovitým rozpadem.  Plochy odlučnosti jsou paralelní s původní sedimentární vrstevnatostí. Nejznámější jsou kaolinitové jílovce, které se také označují jako lupky. Jsou zpevněné jen částečně. Za sucha se střípkovitě rozpadají.

Textura vrstevnatá,

Struktura-jemnozrná

Má proužky – tenké vrstvy

Může mít i černou barvu

 

Popis: PC030026

 

Travertin - Karbonáty

Ke vzniku chemogenních vápenců došlo chemickým vysrážením uhličitanu vápenatého ze studených nebo horkých minerálních vod a pramenů,

silně pórovitá, zřídka vrstevnatá.

 

Více než 50% CaCO3- uhličitan vápenatý (dolomit) Textura – pórovitá, vrstevnatá, struktura různá

Vrstvičky, průchozí póry – vzniklé z minerálky

Plete se s vápencem – rozdíl v textuře, struktuře

 

Popis: PC030034                                                               Popis: PC030035

Vápenec (kalcit)– Karbonáty

lze rozdělit podle geneze na detritické, organogenní a chemogenní. 

Detritické vápence jsou tvořeny karbonátovými úlomky (hrubými, středními nebo jemnými). Obsahují-li navíc úlomky tuhých částí organismů, označují se jako organodetritické.

organogenní vápence- schránky lastur, kosterní zbytky živočichů, případně rostlinných stélek apod.

Textura- vrstevnatá, detritická, masivní, lavicovitá, struktura – jemnozrnná

Reaguje s kyselinou

Více než 50% CaCo3 – uhličitan vápenatý (dolomit)

Barva různá

Má mušličky

 

Dolomit

vytvářejí se nedaleko mořského pobřeží v rozsáhlých mělčinách. Složeny jsou  z více než 50% minerálu dolomitu, mají šedou až tmavě šedou barvu, středně až jemně zrnitou strukturu a masivní a kompaktní texturu. Rozlišit je od vápenců lze s pomocí kyseliny chlorovodíkové. Zatímco vápence na kyselinu silně reagují šuměním, u dolomitů tato reakce chybí.

Textura – vrstevnatá, struktura – jemnozrnná

Více než 50% Mg(CaCO3)

 

Popis: PC030039

 

Rohovec – křemité silicity

Textura – vrstevnatá, struktura jemnozrnná

Popis: PC030036   Popis: PC030037

 

 

 

Užití ve stavební praxi

Jsou nejčastějším typem základových půd.

Psefity – štěrky – beton

Písky – betony, omítky, prosklářství, slevárenství, Pískovce – stavební kámen,Arkózy,droby – stavební a dekorační kámen

Aleurity a pelity – cihlášská surovina, pálené cihly, krytiny, drenážní trubky, Kaolínové jíly – žáruvzdorné cihly, tvarovky, šamot, obkladačky, kameninové dlaždice.

Karbonátové sedimenty – vzdušná hydraulická pojiva – vápno,cement, Vápence – dekorační kámen

Evapority – rychle tuhnoucí sádra, Alabastr – dekorační kámen

 

 

 

 

3.2.3    Metamorfované horniny

Vznikly přeměnou sedimentárních , magmatických i metamorfovaných hornin. Dochází ke strukturním, texturním i minerálním změnám vlivem tlakových a teplotních podmínek, chemických. Druhy metamorfózy – regionální (postihuje velké územní celky), kontaktní( v zónách na styku s magmatem),šoková(náhlé změny tlaku a teploty při zemětřesení), kataklastická(v úzkých pásmech prudkým účinkem tlaku, mechanické rozdrcení), metasomatická(rozpouští se původní a vznikají nové minerály).

Minerální složení

Stejné jako u magmatických hornin,  nejvýznamější které vzniknou během metamorfózy jsou staurolit, sillimanit,andaluzit,wollastonit serpentin,  mastek, granáty, pyrop,sericin

Struktury metamorfovaných hornin

Homoblastická – minerály přibližně stejné velikosti

Granoblastická – izometrická zrna

Lepidoblastická – střídání poloh bohatých slídami a poloh světlých minerálů

Nematoblastická – přítomnost jehličkovitých nebo vláknitých krystalů

Diablastická – prorůstání minerálů

Heteroblastická – nestejná velikost minerálů, také porfyroblastická – porfyroblasty jsou vyrostlice granátů,kyanitu,magnetitu,     

                                                                                                               staurolitu,albitu

Textury metamorfovaných hornin

Většina má plošně paralelní texturu – foliace, břidličnatost, páskovaná(střídání poloh s rozdílným minerálním složením),stébelnatá(válcovité útvary obalené muskovitem),okatá(útvary čočkovitého tvaru) ,u serpentinitů, rohovců,mramorů – všesměrná textura masivní.

Klasifikace metamorfovaných hornin

Kataklasticky metamorfované – přeměna drcením – tektonické brekcie,kataklazity,mylonity

Regionálně metamorfované – sedimentární – pelity(jílovce) – fylit(SL),svor(ST),pararula(SI)

                                                                     (slíny  a slínovce) – erlán (SI)

                                                           - psamity(pískovce) - kvarcit

                                                           - psefity(konglomeráty) – metakonglomerát

                                                           - cementační sedimenty(karbonáty) – mramor

                                                                                  (ferolity) – skarn

                                   - magmatické – kyselé(ryolit) – porfyroid, seritická břidlice

                                                           (ryodacity,dacity) – halleflinta,leptit

                                                      - kyselé plutonity(granitoidy) – ortorula,granulit

                                                      - bazické vyvřeliny(diority,gabra,andezity) – modrá břidlice(tl), zelená břidlice(sl),

                                                                                                                        amfibolit(si)    ,pyroxenický granulit(si),eklogit(tl)

                                                      - ultrabazické magmatity – serpentinity(sl), chloritická břidlice(sl), mastková břidlice(sl)

Kontaktně metamorfované horniny – na styku s vyvřelinami, kontaktní rohovec(bez texturních a strukturních znaků, skvrnitá

                                                             břidlice(zachovány původní znaky jílovité sed.hor.), kontaktní kvarcit(z křemenných pískovců,

                                                             šedobílý), taktit (z vápenců,bílý,granýáty,vesuvián,wollastonit)

 

Užití ve stavební praxi

Textura je základ při určování vhodnost využití.

Mylonity – lomový kámen, Porcelanity – drť do omítek,antuka, Erlány – silniční štěrk, Kontaktní mramor – stavební vápno, hnojení, stavební kámen, Fylity – štípatelné,rovnoploché pokrývačské břidlice, Mastek – kvalitní papír,žáruvzdorné krytiny, Kvarcitické břidlice – žáruvzdorné cihly, Mramor,serpentinit – keramické a sochařské práce.

Porcelanity - vhodné jako drť do omítek a posyp tenisových dvorců a pěšin,

erlány - silniční štěrk

serpentinit, amfibolit, granulit - štěrk

mramor - stavební vápno, který lze využít také pro hnojení, jako stavební kámen, vzácně ke kamenickým účelům, keramické a sochařské práce

Mastek -výroba kvalitního papíru,

mastkové břidlice - žáruvzdorných krytin, barev i kosmetických

serpentinit - keramické a sochařské práce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kontaktní Rohovec

Kontaktní metamorfoza, pův.hornina…

Textura masivní, páskovaná, rohovcová, zrnitá, jemnozrnná, dlažebná, obvykle bývá bez texturních a strukturních znaků.

Barva černá, tmavě šedá

 

Popis: PC030037

 

Fylit

 (metamorfovaný pelit= prachovec, jílovec) velmi jemná krystalická břidlice, obsahuje křemen, epidot (do 10%), sericit a chlorit, případně grafitickou substanci.

Tex.- filiační plochy(zvrásnění), dokonale vyvinutou plošně paralelní texturu spolu s lineárně paralelní.

Barva závisí na velikosti částic a na zastoupení jednotlivých minerálů. Sericit dodává bělavou barvu, chlorit zelenavě šedou, tmavou barvu způsobuje magnetit a grafit, červenou hematit.

hedvábný lesk,

Popis: PC030041    Popis: PC030042

 

Svor

Hlavními minerály  křemen, muskovit, výrazný granát,

středně až jemnozrnná horninu, plochy foliace(zvlnění) jsou pokryty dobře rozeznatelnými šupinami slíd,

stříbřitě až žlutostříbřitě lesklé.

Popis: PC030043

Rula

Výrazná foliace, plošně paralelní struktura, břidličnatá, stébelnatá, okatá, masivní, šupinková, nemá póry

Zrna do 5mm.

Tmavá rula je podobná tmavému dioritu

Popis: PC030046   Popis: PC030047

 

Granulit 

Metamorfoza žuly, hlavní minerály - křemen, živce, granát, případně biotit a kyanit.

Regionálně metamorfovaná hornina ---magmatity --- kyselé plutonity

Většina má světlou barvu – bílou, šedobílou, někdy s nažloutlým odstínem.

Hornina je typická zřetelnou odlučností, může mít výrazné páskování, obsahuje makroskopicky dobře identifikovatelé krystaly(vyrostlice) červeného granátu.

 

Popis: PC030049  Popis: PC030050

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Amfibolit

Regionální metamorfované

Z bazických magmatitů,  jemně až střednězrnnou

Vrstevnatý, paralelní textura

Hlavními minerály jsou dlouze sloupcovitý obecný amfibol, plagioklas, albit, epidot a granát, z akcesorií titanit, ilmenit, magnetit, apatit

její barva je černošedá až černá, mívá nazelenalý nádech

málo výrazné pásy, je těžký, může se podobat bazaltu – ale ten má póry a olivín

výrazný lesk jako u mramoru

Popis: PC030051                                                                                       Popis: PC030052

Krystalický vápenec

Mramor vznikl metamorfózou cementačních karbonátových sedimentů.

složen z kalcitu(CaCO3), dolomitu i kalcitu nebo jen z dolomitu(CaMg(CO3)2-uhličitan hořečnato-vápenatý).

Mramory mívají většinou bílou barvu, obsahují-li grafit, jsou světle šedé až černošedé, hematit jim dodává načervenalou barvu.

Reaguje s kyselinou

Krystaly, páskování, výrazný lesk

 

Popis: PC030054    Popis: PC030055

 

Mastková břidlice

Regionálně metamorfovaná hornina ---magmatity ---přeměnou ultrabazických magmatitů

Dozelena, bílo-šedý, může se splést s kvarcitem

Měkký, rýpnu nehtem

Popis: PC030058

 

 

Kvarcit 

Sedimenty- vznikl metamorfózou pískovců s obsahem SiO2 větším než 70%.

Tvořený křemenem

břidličnatost - vrstevnatost málo výrazná

jemný povlak lepidolitu, malinko se leskne jako pudr, je jako spečený písek

světlé, bílošedé.

Popis: PC030061   Popis: PC030062

 

Porcelanit

Termická metamorfóza,

Masivní, vrstevnatý, struktura sklovitá,

Vypadá jako cihla, různé odstíny

 

Popis: PC030065 Popis: PC030066  Popis: PC030067

 

Serpertinit (hadec)

Metamorfózou ultrabazických magmatitů

Složen je z magnetitu, magnezitu, pyroxenu, může obsahovat také opálovou hmotu

Textura bývá všesměrná, foliace nezřetelná, struktura okatá – oka jsou rozlité, hadovité

Typická zelená – šedozelená barva, žlutozelená

Popis: PC030059    Popis: PC030060

 

 

Taktit

vzniká kontaktní metamorfózou vápenců

Parageneze wolastonitu(minerál) – vytváří vějířky barva bílá

Vyrostlice vesuviánu(tmavý-skoro jako granáty – hnědočervený

barva bílá až šedobílá,

struktura může být dlažební, případně do sebe mohou zrna zapadat zubovitě. Složena bývá z granátu, vesuviánu a wolastonitu.

 

Popis: PC030064  Popis: PC030063