9.   Konstrukce převislé a ustupující,     požadavky, konstrukční řešení

 

Funkce a rozdělení

Obecně lze tyto konstrukce řadit mezi vodorovné nosné konstrukce, přičemž ze statického hlediska je jejich provádění obtížnější z důvodu jednostranného podepření, respektive vetknutí.

Při návrhu těchto stavebních částí je třeba brát v úvahu odolnost proti povětrnostním vlivům, kterým jsou vystaveny v důsledku působení teplotních změn, srážkové vody a větru. Odůvodnění uplatnění těchto konstrukčních částí budov spočívá zejména v příznivém zlepšení architektury stavby, přičemž je třeba zdůvodnit funkčnost s ohledem na náročnost provedení a zvýšení celkové ceny.

Popis: obr49obr. 10

Mezi převislé a ustupující konstrukce patří:

·         balkóny

·         lodžie

·         římsy

·         markýzy

·         atiky

·         arkýře

·         ustupující podlaží

Řešení každé vyložené konstrukce má přímý vliv na konstrukční a technologický stavební systém budovy a způsob zastropení. Vyložené konstrukce jsou podporovány jen na jedné straně a mohou být řešeny jako:

·         konstrukce konzolové

·         konstrukce s převislým koncem

·         konstrukce zavěšené

Stabilita konzol se zajišťuje např. zatížením v celé ploše uložení nebo zatížením a kotvením. Konstrukce s převislým koncem jsou po statické stránce výhodnější. Mohou být řešeny např. jako stropní desky s převislým koncem nebo jako trámy s převislým koncem, nesoucí desku převislé konstrukce. Konstrukce zavěšené nejsou zakotveny, nýbrž zavěšeny táhly na svislou nosnou konstrukci budovy popř. na vodorovné konstrukce vyšších podlaží.

Balkóny

Jsou vodorovné konstrukce, vyložené před průčelí budovy, propojené s místnostmi dveřmi a opatřené bezpečným zábradlím, přičemž slouží k výstupu do volného ovzduší z vnitřních prostor vyšších podlaží objektu.

Proti působení srážkové vody je nosná konstrukce chráněna vodotěsnou izolací. Nášlapnou vrstvu může tvořit např. mrazuvzdorná keramická dlažba na cementovou maltu. U menších balkónů se dešťová voda nechává volně odkapávat, u větších ploch se voda svádí žlabem, napojeným na okapovou odpadní rouru.

Popis: obr50obr.11

Podle účelu, kterému slouží, rozeznáváme balkóny:

·         obytné - min. rozměr 1,20 x 2,20 m

·         balkóny hospodářské - min. rozměr 1,20 x 1,5 m

Zvláštním druhem jsou balkóny sloužící průběžné komunikaci, tzv. pavlače, které představují úsporné dispoziční řešení (např. v obytných domech zpřístupňují více bytů z jednoho schodiště).

Balkóny musí splňovat kromě požadavků provozních i požadavky architektonické, neboť působí na průčelí budov jako výrazný prostorový prvek. Tvar balkónů, jejich půdorysné rozměry (zejména jejich vyložení) závisí na nosné konstrukci budovy a na použitém stavebním materiálu.

Podle materiálu rozeznáváme:

·         dřevěné balkóny - mají nosnou konstrukci vytvořenou převislými dřevěnými stropnicemi podepřenými šikmými vzpěrami (v současné době se používají omezeně, např. na rekreačních stavbách nebo při rekonstrukci historických objektů apod.), dřevěnou konstrukci je nutno chránit před povětrnostními vlivy.

·         kamenné balkóny - mají nosnou konstrukci tvořenou deskou dokonale zakotvenou do nosné konstrukce, obvykle na krajích podepřenou profilovanými bočními koncovými konzolami, které jsou zakotvené do stropní konstrukce

·         kovové balkóny - jsou zpravidla neseny ocelovými nosníky z válcovaných profilů zakotvených v nosné konstrukci

·         železobetonové balkóny - nosnou konstrukci železobetonového balkónu tvoří monolitická nebo prefabrikovaná železobetonová deska dokonale vetknutá do obvodové, případně stropní konstrukce

Zábradlí balkónů

Zábradlí balkónu musí být pevné, bezpečné, s nehořlavou nosnou konstrukcí, kotvení nosných sloupů se provádí vertikálně nebo horizontálně. Nejmenší dovolena výška zábradlí je 1,0 až 1,2 m. Z bezpečnostního hlediska je nutno dodržet max. světlé rozměry mezer mezi prvky zábradlí nebo otvorů v zábradlové výplni, tj. 120mm.

Lodžie a terasy

Lodžie

Lodžie jsou otevřené prostory, které se liší od balkónů především tím, že mají po stranách plné nosné stěny, na něž se ukládají stropní desky lodžie. Jedná se tedy o konstrukce složené ze svislých nosných stěn a vodorovných desek.

Popis: obr51obr. 12

Podle polohy vzhledem k lící průčelí objektu rozeznáváme:

·         lodžie zapuštěné - zmenšují obytnou plochu bytu a zhoršují osvětlení vnitřních prostor

·         lodžie polozapuštěné - mají stejné nevýhody jako lodžie zapuštěné, další nevýhodou je nezbytnost dokonale tepelně izolovat části nosných svislých zdí přiléhajících k lodžii, aby nedocházelo k promrzání zdiva

·         lodžie předsazené - nezmenšují obytnou plochu a svislé zdi není nutno tepelně izolovat, proto jsou dnes nejčastěji používanou konstrukcí lodžií

 

 

Terasy

Terasu je možné charakterizovat jako velký balkón. Po stránce konstrukční může být vytvořen vyloženou konzolou, přičemž je přístupná z vnitřního prostoru budovy a volný konec je opatřen zábradlím, případně je napojen na předložené schody a to podle výšky nad terénem.

Římsy, arkýře, atiky, markýzy

Římsy

Popis: obr52obr. 13

Účelem římsy je chránit průčelí budovy před stékající srážkovou vodou při současném architektonickém ztvárnění fasády. Dle umístění rozlišujeme římsy:

·         hlavní nebo-li korunová - ukončuje budovu v místě napojení střechy

·         pasová nebo-li kordová - člení průčelí v úrovni stropních konstrukcí jednotlivých podlaží

·         podokenní nebo-li parapetní

·         římsa soklová

Běžně se uplatňuje římsa hlavní, která má své opodstatnění v dořešení napojení a uzavření konstrukce krovu, vyložení římsy bývá 400 až 600 mm a její velikost se řídí výškou budovy. Konstrukce římsy může být vyzdívaná z cihel, železobetonová (monolitická nebo prefabrikovaná) a výjimečně i dřevěná.

Statické zabezpečení stability vyložení římsy je pomocí kotevních táhel nebo zatížením vahou nadezdívky a to s minimálně dvojnásobnou bezpečnosti, přičemž do zatížení nelze započítat spalitelnou část konstrukce krovu.

 

 

 

 

 

 

Arkýře

Popis: obr53obr. 14

Arkýř vytváří uzavřený prostor, předsazený před průčelí budovy, který je spojený s přilehlou místností v jeden prostor. Není tedy doplňkem místnosti, ale její součástí. Na průčelí se může uplatnit buď jako samostatný prostorový prvek nebo jako větší celek, vytvořený sdruženými arkýři, z nich každý má vlastní nosnou konstrukci, tyto nosné konstrukce jsou tvořeny vyloženými nosníky stropních konstrukcí přilehlých místností.

Hlavní konstrukční zásadou je, že arkýř musí tvořit v každém podlaží samostatně vynášenou konstrukci, která není zatížena horním arkýřem a současně nezatěžuje arkýř spodní. Vlastní nosná konstrukce může být železobetonová nebo ocelová, zvlášť výhodný je pro návrh arkýře skeletový systém s příčnými rámy, jejichž konzoly vynášejí nejen podlahu a strop, ale i jeho stěny.

Arkýře slouží především ke zvětšení podlahové plochy místnosti na úkor vnějšího prostoru, je-li průčelí budovy situováno na sever, zachytí slunce svými bočními okny.

Atiky

Popis: obr54obr. 15

Atiky jsou horní ukončující části obvodového pláště, které nevystupují před líc průčelí jako římsy, nýbrž jsou vyvedeny do určité výšky (nejméně 150 mm nad úroveň krytiny ploché střechy).

Atiky bývají buď po celém obvodu objektu, je-li odvod dešťové vody zajištěn vnitřním odpadem, nebo jen ze tří stran, má-li plochá střecha sklon ke žlabu umístěnému na jedné straně objektu.

U všech atik musí být konstrukce oddělena od konstrukce střešního pláště dilatační spárou, a to buď pružnou izolační vložkou, nebo vzduchovou mezerou tak, aby při změnách teploty nebyla atika nepříznivě namáhána silami vznikajícími z objemových změn střešního pláště.

Markýzy

Markýzy jsou krakorcově vyložené desky nad vstupy do objektů, které částečně chrání jak vstupující osoby, tak vstupní dveře před působením povětrnosti. Pokud je markýza vyložena více jak 900 mm, musíme zajistit odvádění dešťové vody samostatným žlábkem a odpadním potrubím.

 

7.   Vodorovné konstrukce – stropy, rozdělení,       materiálové řešení, požadavky na stropní       konstrukce

 

Funkce a rozdělení

Stropní konstrukce jsou nejběžnějšími vodorovnými konstrukcemi v objektu. Rozdělují prostor budovy ve vertikálním směru na jednotlivá podlaží a přenášejí veškerá zatížení v těchto podlažích působící do svislých nosných konstrukcí. Zajišťují tuhost a stabilitu celých budov nebo jejich částí.

Základní části stropů je jejich nosná část, která je zpravidla doplněna podlahou, popř. podhledem (tloušťka celé stropní konstrukce má být dle možností co nejmenší, aby se zbytečně nezvyšovala konstrukční výška podlaží a tím celý obestavěný prostor budovy, což zvyšuje náklady). Hlavní funkce nosné stropní konstrukce je funkce statická. Na stropy jsou však kladeny i další požadavky, např. požadavek zvukové izolace, tepelné izolace, odolnosti proti ohni, odolnost proti vlivům prostředí, životností, požadavky architektonické.

Požadavky na stropní konstrukce:

·         Statické - nosná konstrukce musí bezpečně přenášet zatížení stálé (tíhu konstrukce, podlah, příček ), zatížení nahodilá, zejména zatížení užitné (např. osobami, nábytkem, skladovanými předměty aj.) a zatížení klimatické (sněhem, větrem, teplotami). Tuhost stropních konstrukcí a jejich návaznost na ostatní svislé nosné konstrukce voleného konstrukčního systému ovlivňuje prostorovou tuhost celé stavby, která je vysoce důležitá zejména u zástavby výškovými objekty.

·         Zvuková izolace - zvukově izolační požadavky jsou uvedeny v ČSN 73 0531, která specifikuje nároky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost stropů v různých objektech a prostorách

o    Vzduchová neprůzvučnost zvuková je zabezpečována především plošnou hmotností stropní konstrukce, kterou odolává rozkmitání dopadající zvukovou vlnou, dostatečnou vzduchovou neprůzvučnost vykazuje např. deskový strop o hmotnosti větší než 350 kgm-2

o    Kročejová neprůzvučnost zvuková nemůže být dosažena pouze hmotností, zvýšením plošné hmotnosti stropů a odstraněním dutin v jejich konstrukci se sice kročejová neprůzvučnost zlepší, avšak nelze ji úplně eliminovat,a proto je nutno používat vhodné skladby podlahy (použitím tzv. plovoucí podlahy, ketrá je pružnou podložkou oddělena od stropní konstrukce a popřípadě i stěn).

·         Tepelně izolační - tepelná izolace stopů je požadována tehdy, pokud strop odděluje vytápěné a nevytápěné prostory (např. stropy nad průjezdy, stropy nad nejvyšším podlažím).

·         Odolnost proti ohni - odolnost stropů proti ohni je limitována časem, uváděným v min., po který stropní konstrukce odolává působení ohně, přičemž v této době:

o    konstrukce nesmí ztratit únosnost a stabilitu

o    teplota konstrukce na povrchu, na straně odvrácené od ohně, nesmí být vyšší než 150 °C

o    v konstrukci nesmí dojít ke ztrátě celistvosti, ke vzniku trhlin, kterými by se požár mohl šířit

Vysoké nároky na požární odolnost jsou kladeny zejména na stropy schodišť a únikových komunikací. Odolnost proti ohni se zvyšuje použitím nehořlavých materiálů nebo ochranou povrchu konstrukce vrstvami z nehořlavých materiálů (důležité zejména u kovových stropních konstrukcí, které ztrácejí při teplotách nad 500 °C zcela svou únosnost a stabilitu).

Základní prvky

Popis: obr10Popis: obr9obr. 16

Deska - je vhodná pro malá rozpětí

Trám - se používá pro větší rozpětí, při kterém by deska musela mít velkou tloušťku, deska se proto kombinuje s trámy, zatížení se přenáší deskou do trámu a z trámu do podpory

Průvlak - se používá pro velká rozpětí, obvykle v kombinaci s deskou a trámy, zatížení se přenáší deskou do trámu a trámem na průvlak osazený na svislé podpoře

 

8.   Stropy dřevěné, monolitické, keramické,       montované, kovové, sklobetonové

 

 

Dřevěné stropní konstrukce

Dřevěné stopy se běžně používaly v bytových, občanských i zemědělských stavbách z důvodu snadného opracování dřeva a tím snadné a rychlé výstavbě stropní konstrukce, okamžité únosnosti, vhodnosti pro atypické stavby, poměrně dobrá tepelná i zvuková izolace a konstrukční spolehlivost. Naproti tomu mají několik nevýhod, mezi které patří malá odolnost proti působení vody, vlhkosti (hniloba, výskyt houby) a malá odolnost proti ohni. V současné době se s nimi setkáváme hlavně při rekonstrukcích a adaptacích starších budov, popř. při výstavbě menších objektu (např. rekreačních chat apod.).

Stropy spalné

Mezi spalné stopy, se kterými se setkáváme především u starších staveb (např. skladištích, sýpkách apod.) patří:

Popis: obr15

Popis: obr16

Popis: obr17

Popis: obr18obr. 17, 18, 19, 20

·         povalový strop

·         jednoduchý trámový strop s viditelnými trámy

·         trámový strop se záklopem a násypem

·         kazetový strop

Stropy polospalné

Stropy polospalné jsou při horním líci opatřeny násypem ve vrstvě min. 80 mm tlusté mezi dolním lícem podlahového polštáře a záklopem, respektive mezi krycími lištami záklopu, při dolním líci tvoří ochranu zpravidla podbití prkny s rákosovou omítkou. Mezi polospalné stropy patří:

 

Popis: obr19

Popis: obr20

Popis: obr21

Popis: obr23obr. 21, 22, 23, 24

·         polospalný trámový strop

·         polospalný trámový strop se zapuštěným záklopem

·         rákosníkový strop

·         fošnový strop

Úpravy záklopů

Popis: obr24obr. 25

Záklop tvoří desky spojené na pero a drážku, překryté lištami nebo přeložené ve dvou vrstvách (zajištění těsnosti záklopu proti propadávání násypu). Na záklop je nasypán násyp (škvára, pórobetonová drť, aj.) tvořící částečnou ochranu proti požáru a slouží k uložení podlahy.

Technické detaily dřevěných stropů

Popis: obr25 obr. 26

Popis: obr26 obr. 27

Konce trámů (zhlaví) se před osazením impregnují, stejně jako dřevěná podložka, na kterou se ukládají, tato úprava, a rovněž vzduchová mezera kolem trámu, tvoří jejich ochranu proti účinkům stavební vlhkosti.

Příčné ztužení budovy se zajišťuje kleštinami, připevněnými na trámech, uložených na zdivu.

V místě prostupu konstrukce komínu stropní konstrukcí je nutno zajistit, aby veškeré části stropní konstrukce byly vzdáleny min 50 mm od komínového tělesa.

Nosníkové stropní konstrukce

Nosnou konstrukcí těchto stropů tvoří ocelové nosníky průřezu tvaru I, uložené na nosných zdech. Kladou se ve vzdálenostech 1,0 až 1,5 m od sebe. Desky se zpravidla kladou na spodní přírubu nosníku, výjimečně také na horní přírubu.

Popis: obr27 obr. 28

Přímá klenba

Jedná se o cihelnou klenbu, která je vetknutá do ocelovýých nosníků. Vzepětí klenby je 30 - 50 mm a při omítání se vyrovnává omítkou (vzniká rovný podhled).

 

Strop z desek HURDIS

Nosníky tohoto stropu tvoří válcované ocelové I profily, které jsou kombinované s vložkami z keramických desek oznnačených CSD HURDIS tyto desky se vyrábějí ve dvou provedeních:

·         CSD HURDIS 1 s kolmými čely se ukládají na vápenocementovou maltu přímo na spodní přírubu ocelového válcovaného profilu, spodní přírubu je třeba v podhledu opatřit pletivem pod omítku

·         CSD HURDIS 2 se skosenými čely se ukládají do keramických patek oznnačených CSD 2Pa, navlečených na spodní přírubu ocelového válcovaného nosníku a to do vápenocementové malty. Použití patek umožňuje snadnější vložení keramických desek mezi nosníky, dosáhne se zakrytí spodního líce příruby ocelového nosníku a to současně slouží jako ochrana proti korozi a před účinky požáru.

 

Popis: obr28 obr. 29

Stropy z keramických desek HURDIS se užívají jen v občanské výstavbě meších objektů, jelikož jejich dovolené užitné zatížení je do 2 kN/m2. Po několika případech havárie těchto stropů byla stanovena doporučená skladba stropní konstrukce v tomto složení (od spoda nahoru):

·         omítka

·         CSD HURDIS + CSD 2Pa (vetknuté mezi ocelové I profily)

·         tepelně izolační vrstva - polystyrén v úpravě HURDIS (izolace je kladena přímo na keramické desky)

·         betonová mazanina

·         konstrukce podlahy

 

Popis: obr29 obr. 30

Další typy stropů

Při rekonstrukcích a adaptacích starších objektů se můžeme setkat i s těmyto stropy:

·         Kleinův strop se sestává z ocelových I profilů, mezi které jsou vetknuty vodorovně kladené cihly a ve styčných spárách doplněny o páskovou ocel (přenáší thohové zatížení)

·         Koenův strop je monolitická deska vetknutá do ocelových nosníků, přičemž spodní strana stropu má tvar klenby

Keramické stropní konstrukce

Nosníky tvoří hlavní nosnou konstrukci keramického stropu a mohou být železobetonové nebo keramickobetonové opatřené ocelovou výztuží (výztuž přenáší v konstrukci tahová napětí, napětí tlaková přejímá buď beton nebo sama keramická tvarovka), jejich průřez bývá tvaru I nebo obráceného T. Vložky jsou výplňové prvky, které přenášejí zatížení do nosníků, bývají vyrobeny z keramického materiálu, vylehčené dutinami a vyztužené vnitřními žebry, takže mají nízkou hmotnost a vykazují dostatečnou pevnost v rozsahu svého rozměru.

Montáž keramického montovaného stropu z jednotlivých prvků se provádí tak, že se nosníky rozmístí v osových vzdálenostech podle rozměru příslušné vložky při dodržení délky uložení předepsané výrobcem, výztuž nosníků se v místě jejich uložení spojí s výztuži věnců, čímž se dosáhne vytvoření tuhé konstrukce celého objektu ve spojení se stropní deskou jako zavětrování. Vlastní stropní desku vytvoří vložky, které se uloží na spodní přírubu nosníku, zmonolitněné zálivkovým betonem jak s nosníky, tak i s konstrukcí ztužujících věnců.

 

Mezi výhody těchto stropů patří: jednoduchá montáž, dostatečná okamžitá únosnost stropní konstrukce, provedení montáže je jednoduché, bez nároku na těžkou mechanizaci, stropy jsou lehké, vytváří jednotný podhled, dobré tepelně izolační vlastnosti, dobrou požární odolnost

Mezi nevýhody těchto stropů patří: provádění montáže z jednotlivých prvků je pracné a vyžaduje dodržení technologických předpisů, plné hodnoty únosnosti stropní konstrukce je dosaženo po zatvrdnutí a dozrání zálivkového betonu a do této doby musí být nosníky podepřeny.

Stropy z keramických nosníků a vložek

Popis: obr30

Popis: obr31

Popis: obr32 obr. 31, 32, 33

Keramické nosníky mají tvar průřezu obráceného T a jsou vyrobeny z nosníkových keramických tvarovek. Ke spojení jednotlivých tvarovek, které mají skladebnou délku 300 mm se používá betonářská výztuž a betonová zálivka. Nosníky se vyrábějí na rozpony od 1200 do 7000 mm. Pevnost stropní konstrukce je možné zlepšit nadbetonováním vrstvy zálivkové betonové směsi cca 30 mm, která současně chrání před poškozením horní plochy křehkých keramických tvarovek při dalším postupu výstavby.

Stropy z keramických povalů

Stropy z keramických povalů jsou vyrobeny jako prefabrikáty z jedné řady keramických dutých tvarovek, propojených betonářskou výztuží, zabetonovanou ve vytvořených drážkách. Do stropní konstrukce se povaly kladou vedle sebe a styčné spáry se zalévají jemnou betonovou směsí. Horní líc takto vytvořené stropní konstrukce se pro zmonolitnění a zvýšení její tuhosti opatří vrstvou betonu cca 30 až 40 mm, která současně chrání keramické tvarovky před poškozením.

Popis: obr33

obr. 34

Konce keramických povalů jsou ukončeny skosenou tvarovkou a betonovým zhlavím min. 150 mm, ze kterého je vytažen ocelový hák, určený pro zavěšení povalů při manipulaci. Po uložení se hák použije ke kotvení povalu do železobetonového věnce, podle polohy háku a šikmo seříznuté tvarovky je jednoznačné určení umístění tažené výztuže v průřezu povalu.

Stropy z keramických panelů

Popis: obr34 obr. 35

K výrobě keramických stropních panelů jako prefabrikátů, může být použito různých průřezů keramických dutých tvarovek, které se uloží do formy, dutinami a drážkami ve směru rozpětí daného panelu, styčné plochy mezi tvarovkami se vyplní maltou, jako pojivem. Do drážek v podélném směru se vloží betonářská ocelová výztuž, která se zalije betonovou směsí a tím se vytvoří nosná žebra (keramické stropní panely jsou plošné prefabrikáty, sestavené ze dvou nebo více řad keramických tvarovek).

Na úložných koncích musí mít keramické panely betonová zhlaví min. 150 mm dlouhá, zmonolitněná s betonovou vrstvou na horním líci panelu, do betonového zhlaví je zakotvena nosná výztuž panelu a transportní závěsná oka. Délka uložení je min. 150 mm.

Novodobé konstrukce

V dnešní době se setkáváme s řadou nejrůznějších variant a kombinací předchozích typů konstrukcí, a proto je zde není možno všechny uvést. Nejlépe je se informovat přímo u konkrétní firmy vyrábějící daný typ stropní konstrukce (např. POROTHERM, HELUZ).

Železobetonové monolitické stropní konstrukce

Monolitické železobetonové stropy se betonují přímo na stavbě do bednění, ve kterém je uložena výztuž. Přednosti těchto stropů spočívají v možnosti dokonalého ztužení objektu v obou směrech, ve tvarové stabilitě, v použitelnosti pro jakýkoliv půdorys o různém rozpětí a zatížení, dá se velmi hospodárně dimenzovat na dané podmínky vhodnou volbou tvaru, rozměrů, druhu betonu a výztuže. Nevýhodou je nutnost bednění, velká staveništní pracnost, mokrý proces, dlouhá doba tvrdnutí, která prodlužuje dobu výstavby, závislost na klimatických podmínkách.

Stropy deskové

Deskové stropy jsou tvarově nejjednoduššími stropními konstrukcemi. Dle způsobu přenosu zatížení, nosnosti nebo vyztužení se navrhují desky nosné v jednom směru nebo ve dvou směrech - křížem vyztužené. Podle způsobu uložení na podporách rozlišujeme desky prostě uložené a desky vetknuté desky probíhající přes více podpor jsou desky spojité, desky konzolové jsou na jednom konci volné, na druhém upnuté do podpory. Dle tvaru průřezu konstrukce v nosném směru rozlišujeme tyto s konstantním průřezem nebo s náběhy, náběhy se provádějí ve sklonu 1:3 do vzdálenosti 1/4 - 1/3 od podpory.

 

Popis: obr35 obr. 36

 

Desky jednosměrně vyztužené jsou prostě uložené se používají pro rozpětí do 3000 mm, desky vetknuté do 4500 mm, desky s náběhy až 6000 mm. Minimální tloušťka desky je 50 mm.

Desky obousměrně vyztužené přenášejí zatížení oběma směry (větší část zatížení přenáší výztuž ve směru kratšího rozpětí), desky obousměrně vyztužené se používají pro půdorysná pole o poměru stran 1:1 až 1:2

Stropy trámové

Popis: obr36

Popis: obr37

Popis: obr38

Popis: obr39

Popis: obr40 obr. 37

Trámové stropy jsou velmi únosné, používají se pro velké rozpětí a velké zatížení. Princip nosné konstrukce spočívá v tuhém spojení trámů (žeber) s deskou, čímž vzniká charakteristický průřez tvaru T. U těchto konstrukcí je plně využito statického působení trámů na rozpon stropů a desek mezi trámy, takže celá konstrukce je velmi hospodárná. V závislosti na rozpětí a zatížení se navrhují rozměry a vzdálenost trámů v rozmezích od 1200 do 2400 mm, při menších vzdálenostech trámů tj. od 600 do 1200 mm pak trámy = žebra a strop nazýváme žebrový, do vzdálenosti 600 mm nazýváme strop žebírkový. Pro velká zatížení a rozpětí lze trámy navrhovat s náběhy. Dle podepření (uložení) rozlišujeme stropy prostě podepřené nebo vetknuté a spojité. Probíhají-li trámy ve dvou (obvykle na sebe kolmých) směrech pak tyto stropy nazýváme kazetové. Dle úpravy podhledu rozlišujeme stropy s viditelnými trámy a stropy s rovným podhledem.

Skloželezobetonový strop

Nosnou část tvoří ŽB žebírka, která jsou spojena s obvodovým ŽB rámem. Strop může být proveden jako desková konstrukce - tl. žebírek je stejná jako skleněné tvárnice, jestliže žebra v pohledu vyčnívají, vzniká strop žebrový (používáme plechové formy). Stropy musí být po obvodě odděleny dilatační spárou. Používají se na zastoupení pasáží, světlíků a místností pod úrovní terénu (zároveň slouží jako střešní konstrukce).

Nahoru

Železobetonové montované stropní konstrukce

Montované stropy se sestavují na stavbě z prefabrikovaných dílců, které se na stavbě zmonolitňují v tuhé konstrukce, schopné přenášet i vodorovná zatížení působící na budovu. Výhodou montovaných stropů je možnost použití různě profilovaných nebo dutinami vylehčených prefabrikátů -> snížení hmotnosti konstrukce, omezení mokrých procesů na staveništi, snížení závislosti stavebních prací na klimatických podmínkách a okamžitá únosnost po smontování. Nevýhodou jsou zejména vysoké nároky na dopravu, menší tuhost stavby v příčném směru (ve srovnání s monolitickými stropy), citlivost na sedání stavby a na teplotní změny (vznik trhlin v místě styku prefabrikátů) dále menší variabilita konstrukčních soustav, nutnost použití těžších dopravních a zvedacích zařízení.

Stropy deskové

Popis: obr41 obr. 38

Prefabrikované železobetonové stropní desky se používají pro malá rozpětí. Dle konstrukce rozlišujeme desky plné nebo dutinové (vylehčené), užívají se do rozpětí podpor 3000 mm (max. 3100 mm). Skladebné rozměry desek jsou: šířka 300, 600 mm, délky 1200 až 3300 mm, tloušťky 75, 80, 100 a 150 mm. Desky se ukládají na zdivo nebo monolitické ztužující věnce (případně jiné podpory) v modulových délkách do lože z cementové malty (minimální uložení je 100 mm). Styčné spáry se zalijí betonem = částečné zmonolitnění konstrukce.

Stropy panelové

Popis: obr42

Popis: obr43

Popis: obr44

Popis: obr45

Popis: obr47 obr. 39

 

Železobetonové panely jsou velkoplošné dílce vyráběné v délce od 3,6 m, jejich rozměry a průřezy jsou ovlivněny rozpětím, zatížením a použitým materiálem. Vyrábějí se ze železobetonu nebo z předpjatého betonu (pro větší rozpětí a větší zatížení). Podle tvaru, umístění v budově a podle zatížení rozeznáváme panely normální, zesílené, instalační (opatřené prostupy), balkónové, podestové aj. Podle průřezu se panely dělí na plné, dutinové, žebírkové, TT. Zmonolitnění konstrukce se zajišťuje betonovou zálivkou všech spár mezi panely. Pro zvýšení vzájemného spolupůsobení mohou být boční plochy panelů vytvarovány drážkami, hmoždinkovou nebo jinou úpravou. Po zabetonování ztužujících věnců a styčných spár spolupůsobí panely jako souvislé stropní desky.

Stropy montované z ŽB nosníků a vložek

Popis: obr48 obr. 40

Tento typ konstrukce se skládá ze železobetonových nosníků, vložek a zálivky. Nosníky se vyrábějí ve tvaru I, popř. tvaru obráceného písmene T mají upravené zhlaví s vyčnívající armaturou, sloužící ke spojení s výztuží pozedních věnců.

Nosníky tvaru obráceného tvaru písmene T (snížené nosníky) se skladebnou délkou 3600 až 4800 mm, musí být vzhledem k malé výšce a menší únosnosti - podepřeny až do doby zatvrdnutí dobetonované části, která staticky spolupůsobí s vlastními nosníky. Vložky tvořící výplň mezi nosníky, se vyrábějí z lehkého betonu nebo z keramiky (MIAKO). Osazují se na příruby nosníku. Statické spolupůsobení vložek s nosníky se zajišťuje dobetonováním (před betonáží věnců nutno uzavřít dutiny vložek koncovou vložkou, aby do nich nevnikl beton).

Spřažené stropní konstrukce

Princip spřežených konstrukcí spočívá ve vzájemném tuhém spojení ocelových nebo dřevěných nosníků a železobetonové desky. Výhoda takovéto konstrukce spočívá v rozdělení přenášení zatížení konstrukce. Ocelová část nebo dřevěná přenáší zatížení tahová a betonová deska přenáší tlaková namáhání.

Ocelobetonové stropy

Konstrukce se sestává z válcovaných I profilů, tenkostěnného ocelového plechu a spřahujících trnů. Ocelové nosníky jsou nad daným prostorem položeny v osových vzdálenostech dle statického výpočtu. Na nosníky je položen tvarovaný tenkostěnný ocelový plech, který zároveň slouží jako ztracené bednění. Spřahující trny jsou v místech nosníků přivařeny skrz ocelový plech na příruby nosníků. Rozmístění a počet trnů závisí na velikosti smykového namáhání a musí být vždy určen statickým výpočtem. Na ocelový plech se vybetonuje ŽB deska vyztužená podle návrhu a konstrukčních zásad.

Dřevobetonové stropy

Tento typ konstrukce se provádí pouze při rekonstrukcích a adaptacích stávajících objektů, kde stropní konstrukci tvoří dřevěný trámový strop. Princip konstrukce je obdobný jako u ocelobetonových stropů. Funkci spřahujích trnů zde přebírají hřebíky, které jsou z části zaražené v dřevěném trámu. Oproti původní konstrukci stropu má tento typ konstrukce vyšší únosnost a menší konstrukční tloušťku.

Postup výstavby:

·         konstrukci stropu rozebereme až na záklop

·         v místech trámu zarazíme hřebíky (počet a rozmístění určí statický výpočet)

·         navlhčíme záklop, uložíme výztuž budoucí betonové desky a vybetonujeme