1. Architektura a stavitelství

V rámci předmětu jsou studenti seznámeni s poměrně širokou otázkou architektonického navrhování z pohledu teoretického základu estetiky a architektury, architektonické psychologie, sociologie bydlení, profesionálního kontaktu s klientem a dále různých forem prezentace práce architekta. Všechny tyto aspekty jsou nesmírně důležité pro úspěšnou práci architektů a jsou podávány takovým způsobem, aby posluchače navedly na cestu permanentního samostudia, bez něhož je tato kreativní práce nemyslitelná. Funkční a esteticky hodnotný architektonický návrh se totiž nemůže opírat pouze o aktuální trendy v tomto oboru, ale také o široké povědomí sociologických a společenských poměrů konkrétní společnosti a společenské skupiny klienta.

 

Obrázek 1-1: La Coruňa, Španělsko

 

Obrázek 1-2: La Coruňa, Španělsko

 

Do osnovy prvních přednášek byly zařazeny odborné pojmy, jejichž znalost, porozumění a především schopnost užívání je zcela nepostradatelná. Takto je vytvořen dostatečný prostor pro procvičování jejich aplikace v rámci návrhů na seminářích a vyučovacích hodinách. Schopnost formulovat myšlenky odborným jazykem vypovídá o profesionální způsobilosti projektanta a má značný vliv na celkový dojem na klienta.

Pro tento účel byly vybrány jen nejnutnější pojmy, jejichž znalost je naprosto nezbytná, a je tedy nutné pokračovat v samostatném studiu především doporučené literatury.

Úvodem byly vybrány dva citáty významných světových architektů a teoretiků architektury, které velmi výstižně pojednávají o možném pojetí architektury.

 

 

Berlage H.P.: Grundlagen und Entwikklung der Architektur (1908)

(Berlage Hendrik Petrus (1856 - 1934) - Nizozemský architekt a teoretik. Nejvýznamnější dílo: Burza v Amsterdamu, podstatně ovlivnil nizozemský urbanismus.)

„Architekt vidí nastupovat zkázu architektury od okamžiku, kdy vstoupila do okruhu tzv. “volného umění”, ovládaného heslem: umění nemá co činiti se zákony. Požaduje mimo jiné, aby architekt vyhověl všem složitým požadavkům služby a hygienických předpisů při každé stavbě, jež dnes ukládá úkoly daleko těžší a spletitější.“

“Umění stavitelské spočívá v tom, vytvářet prostory, nikoli navrhovat fasády.”

Wright F.L. (1908)

((1867 - 1959) - Americký architekt a teoretik architektury, představitel organické architektury, Willits House v High Land Park u Chicaga, Robie House v Chicagu, Kaufmann House v Connelsville v Pensylvánii, kostel unitářů v Oak Park v Chicagu, Guggenheimovo muzeum v New Yorku.)

 

“Vyžaduji od stavebního díla totéž, co od člověka, totiž, aby bylo čestné, vnitřně pravdivé a tuto základní vlastnost chci mít spojenu s půvabem a oduševněním.”

                      

Obrázek 1-3: Berlage Hendrik Petrus        Obrázek 1-4: Wright Frank Lloyd


1 Teorie architektury

Na úvod považujeme za nutné objasnit si základní pojmy z názvu předmětu. Nejdříve tedy co si lze představit pod pojmem teorie architektury. Pro srozumitelnost jsme uvedli dvě definice z odborných publikací, abychom na ně mohli navázat a rozvést je srozumitelnou formou. Pak bude jistě možné hledat souvislosti s daným oborem.

Kolektiv: Všeobecná encyklopedie, díl 8, Diderot, Praha, 1999

 

Teorie

 „Myšlenkově uspokojivý celkový výklad příčin a souvislostí jevů určité oblasti, který lze ověřovat nebo vyvracet zkušeností. Základní kámen vědeckého poznání. Viz též hypotéza.“

Štursa J., Benešová M.: Teorie a estetika architektury, ČVUT v Praze, 1983

 

Teorie architektury

 „Obsahem teorie architektury je v nejširším pojetí definice zákonitostí vzniku, vývoje a působení architektury. Vzhledem k mnohostranným vazbám architektury na život společnosti i jedince jde přitom o zákonitosti vztahů architektury k životním pochodům, hospodářství, technice, kultuře, vědě a umění, ideologií a politice.“

 

S vývojem stavitelství a architektury byly po mnoho století hledány a nacházeny optimální architektonické formy, které by spoluvytvářely fungující prostředí sloužící člověku. Souběžně s vývojem stavebních konstrukcí, materiálů, společnosti a dalších otázek se měnily požadavky na stavby. V rámci vývoje nových stavebních forem bylo využíváno stávajících poznatků a zkušeností a na jejich základech byly vyvíjeny ty nové. Četné analýzy staveb v průběhu dějin však ukázaly, že mnohé souvislosti jsou platné stále a staly se tak podkladem pro teorii architektury. Tyto ověřené souvislosti budou prezentovány takovou formou, aby posluchač pochopil jejich smysl a dovedl je aplikovat na architekturu soudobou.

1.2 Estetika architektury

Estetika - Nauka o estetičnu

Kolektiv: Všeobecná encyklopedie, díl 8, Diderot, Praha, 1999

(Estetično - základní kategorie estetiky vztahující se k lidské schopnosti poznávat, tvořit a hodnotit z hlediska vnímání krásy, ošklivosti, harmonie apod. Estetično v sobě zahrnuje jak kladný, tak i záporný prvek esteticky vnímané reality. Pojem = krása = koresponduje pouze s kladnou hodnotou estetična.)

„Souhrnný pojem pro vědu o estetické činnosti člověka, který vnímá formuje a hodnotí svět z hlediska vzájemného poměru krásy, ošklivosti a dalších estetických kategorií. Původně filozofická disciplína, postupně se vyvíjející v samostatnou vědu. Prolíná se s teorií umění, avšak není s ní totožná, neboť se zabývá i mimouměleckými oblastmi estetična.„

Obrázek 1-7: Frankfurt, Staré a nové ... krása a krása

Estetiku jako filozofickou disciplínu (vědu o kráse) založil A.G.Baumgarten (1714 - 1762), některé estetické pojmy a teorie však byly formulovány již v antice (=extáze, =harmonie, =katarze, =symetrie aj.).

Platón vysoce hodnotil krásu, která je smyslovým zjevením ideje dobra.

Obrázek 1-8: Platón     Obrázek 1-9: Aristotelés

Aristotelés se zaměřil zejména na zkoumání umění samého a důkladně rozpracoval teorii nápodoby.

Na počátku středověku Augustinus přejímal princip jednoty v rozmanitosti a učil, že všechna krása pochází od Boha.

Aktivní roli subjektu v estetickém soudu zkoumal I.Kant.

Hegel definoval estetiku jako „filozofii umění“, smyslová krása je pro něj projevením absolutní ideje, v umění se člověk pozvedá k absolutnu.

 

V 19. a 20. stol. vznikaly estetické proudy kladoucí důraz na iracionální aspekty estetického vnímání a tvorby (A.Bergson, B.Croce, W.Dilthey) i školy zaměření pozitivistického.

Psychologická estetika klade důraz na introspekci a analýzu prožitku umělců (S. Freud aj.), sociologickou estetiku představuje např. H.Taine a M.J.Guyau. Značného vlivu nabývá škola fenomenologická (M.Geiger, R.Ingarden). Srovnávací estetika zkoumá vztahy mezi jednotlivými druhy umění, strukturální estetika zkoumá jeho formy a struktury.

Dále se by bylo vhodné více si objasnit co se vlastně rozumí pod estetikou stavební a estetikou architektury. Pro tento účel bychom si měli definovat pojem stavitelství a pojem architektura. Je někdy poněkud obtížné je rozlišovat a porozumět jim, protože se navzájem ovlivňují a hranice mezi nimi může být nepřesná.

Kolektiv: Všeobecná encyklopedie, díl 1, Diderot, Praha, 1999

 

Architektura

 „V užším smyslu stavitelské umění vytvářející díla, která svým tvarem, prostorem aj. odpovídají praktickému účelu i ideovým dobovým požadavkům, popř. i jednotlivá stavba jevící architektonický záměr. V nejširším současném pojetí utváření celého životního prostředí uměleckými prostředky v návaznosti na dostupné vědecké poznatky.“

Kolektiv: Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha, 2003

 

Architektura

V užším pojetí umění stavět; vrcholná forma stavitelství, jejímž hlavním výrazovým prostředkem je architektonický prostor.

V širším pojetí souhrn stavitelského umění (tedy architektury v užším slova smyslu a stavitelské techniky); jednotné dílo jak architekta, tak stavitele (stavebního inženýra).

V nejobecnějším pojetí utváření celého životního prostředí uměleckými prostředky v návaznosti na dostupnou techniku a vědecké poznatky.

Obrázek 1-13: Norsko, Stavitelství jež dospělo k architektuře

Na obrázku si můžeme objasnit, jak stavitelství plynule přechází v architekturu. Lidové historické stavby ve všech koutech světa byly realizovány především za účelem sloužit požadavkům stavitelů. Jistě u významnějších staveb se rovněž očekával estetický účinek. U běžných staveb byla krása spíše podružná a přesto v lidové architektuře nenajdeme zpravidla stavby ošklivé. Tradice a plynulý vývoj společnosti spolu s řemeslnou zručností stavitelů nedovolil opakování chyb a nezdařených experimentů.

Teyssler – Kotyška: Technický slovník naučný, díl IV, Nakladatelé Borský a Šulc, Praha XII, 1929

 

Estetika stavební - nauka o kráse a umění ve stavitelství.

„Hledá zákonitosti krásných staveb, jež vyšší měrou vzbuzují v umělecky vytříbeném současníku libost, uspokojení, uvolnění a náladu. Při tom snaží se redukovati složitý dojem stavby na zákonité spolupůsobení jednodušších prvků, jež nelze často definovati, nýbrž toliko na ně poukázati, jejich vlastnosti vyčísti a přesně popsati, např.: soulad pohledový, harmoničnost, dojem ukončeného celku, charakter odpovídající okolí, princip přehledné členitosti, jasné, souladné a rytmické uspořádaní hmot podle vnitřních prostorů, barevnost, nálada vlastní celku a m.j. K důležitým podmínkám krásy patří i pocit bezpečnosti, účelnost řešení půdorysného, vhodné použití a uplatnění stavebního materiálu, dokonalost a účelnost konstrukce aj. Z pouček estetiky stavební odvozuje praktické důsledky nauka o stavební kompozici. Pravidla estetiky stavební nejsou ztrnulá beze vší výjimky pro tvořícího architekta, jsou to poznatky relativní, mění se s vkusem doby i novými metodami stavebními, ale v běžné praxi určují směrnice (krajní účelnost, technickou dokonalost, jednotnost prostorového řešení, žádné detaily, barevnost), jež slouží dobře k vyvarování hrubých chyb.“

 

Samostatný úkol 1

V několika větách pohovoř o politickém, společenském, ideologickém a kulturním poslání Kulturního domu v Porubě. Srovnej původní společenský záměr a jeho současnou situaci.

Řešení

Kulturní domy v období socialismu plnily několik funkcí a jejich architektura měla vypovídat nejen o poslání stavby. Stejně jako měly sloužit společenskému a kulturnímu setkávání obyvatel, měly demonstrovat ideologické a politické ambice vládnoucí dělnické strany. Zejména tomuto účelu byla podřízena jejich architektonická forma. Objekty pocházející z padesátých let jsou zpravidla postaveny ve stylu socialistického realizmu, tedy směru přicházejícího z tehdejšího Sovětského svazu. Budovy mají klasicistní případně neorenesanční charakter, který svou souměrností a monumentalitou podtrhuje význam stavby. Na fasádě jsou velmi často umístěna sochařská díla znázorňující dělnickou třídu.

 

Samostatný úkol 2

Na obrázcích vidíte interiér Vikingského muzea v Roskilde v Dánsku. Popište způsoby a formy řešení architektonického prostoru a celkovou koncepci řešení, tak jak ji zřejmě autor zamýšlel. Úkol musí být řešen formou souvislého čtivého textu.

 

 

Řešení

Koncepce muzea vychází z kultury Vikingů, jako světoznámých cestovatelů a mořeplavců. Jejich život byl pevně spjat s mořem a také historické předměty a artefakty, které jsou prezentovány souvisejí s mořem a životem u něj a na něm. Muzeum je tedy situováno na mořské pobřeží a celá jedna prosklená stěna umožňuje volný výhled na moře, který naznačuje původní prostor. Rovněž hlavní prostor muzea je dimenzován tak, aby pokud možno neomezoval iluzi volného pohyb směrem k moři. V těchto prostorách jsou situovány originální lodě, které nejlépe charakterizují Vikingy. Důležitá byla také volba stavebních materiálů, které musí mít soudobé konstrukční vlastnosti a přitom vytvářet harmonickou kompozici s vystavenými exponáty. Architekti zvolili tedy pohledový beton, dřevo, ocel a sklo, jako materiály vycházející z historie.

 

 

Korespondenční úkol 1-1

Napište komentář k obrázku radnice v Telči (podobně jako v samostatném úkole 1) a vyhodnoťte tak tento objekt v souvislostech uvedených v definici teorie architektury. Je důležité, aby byl úkol vypracován formou souvislého textu.

Obrázek 1-19: Radnice v Telči

 

Korespondenční úkol 1-2

Vyhledejte v literatuře či v jiných zdrojích zmínku o teorii architektury. Citujte tento zdroj a uveď jeho identifikaci (kde bylo čerpáno a popiš dle ČSN). Následně vysvětlete jak jste textu porozuměli a co z něj vyplývá.

Korespondenční úkol 1-3

Vyhledejte informace o filozofech, kteří byli zmiňováni a napište krátkou (2x A4 text, obrázky mohou být navíc) rešerši o jejich životě a díle a proveďte jejich výstižné srovnání.

Korespondenční úkol 1-4

Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce je velmi zajímavá stavba o níž snadno naleznete informace. V tomto úkole si prohlédněte fotografie interiéru přednáškového sálu a charakterizujte tento prostor podobně, jako bylo provedeno v samostatném úkolu 2.

 

Korespondenční úkol 1-5

Najděte zajímavý prostor a vyhodnoťte jej podobným způsobem jako v samostatném úkole 2 a korespondenčním úkole 4. Podklady mohou být vaše a také mohou být použity informace z internetu. Důležitá je vhodná volba prostoru a její výstižná interpretace. Pokuste se rozepsat čtivou formou.

 

Test

1. V čem vidí Berlage umění stavitelské?

  1. v navrhování prostoru
  2. v navrhování fasád
  3. v navrhování dispozic

2. Estetika je nauka o ...

  1. prostoru
  2. estetičnu
  3. ošklivosti

3. Architektura je vrcholná forma ...

  1. stavitelství
  2. řemesla
  3. umění

 

4. Hlavním výrazovým prostředkem architektury je ...

  1. barva
  2. architektonický prostor
  3. konstrukce

5. Pravidla stavební estetiky nejsou ...

  1. flexibilní
  2. strnulá
  3. významná

 

2. Historie a vývoj estetiky

2.1 Schématický přehled historického vývoje estetiky

Abychom mohli stručně a přehledně zmapovat historii estetiky, musíme v podstatě vyhledat největší osobnosti v tomto oboru a vystihnout to nejpodstatnější, co společnosti přinesli. Na základě takového přehledu nám může být napovězeno v jakých historických a společenských souvislostech se vyvíjí estetika. Pro hlubší poznání je pochopitelně nezbytné důkladnější studium, jehož forma je nabídnuta zadanými úkoly.

Antika

Kalokagathie - morálně výchovný princip antického Řecka - cílem je harmonická lidská osobnost.

 

Mravnost, krása, dobro – kategorie etické a estetické vyúsťují v harmonii.

 

Polykleitos (řecký sochař) – učení o kánonu, tj. o číselných vztazích proporcí „krásného“ lidského těla.

Aristoteles (Platonův žák) – krása spočívá v souladu celku a velkého počtu rozmanitých jednotlivostí. Je to princip jednoty v rozmanitosti.

Vitruvius (římský teoretik architektury) – přisuzoval nejvyšší hodnoty principu symetrie, která předznamenává vždy krásu.

Ranné křesťanství

Aurelius Augustinus – spis O kráse (De pulchritudine) - raně křesťanský filosof – nejvyšší krásou je Bůh a krása světská je výrazem krásy Boží.

 

Středověk

Tomáš Aquinský – vrcholný středověk – rozlišoval krásu a krásné předměty – absolutní krása je Bůh, relativní krása jsou věci jím stvořené.

Princip jednoty v rozmanitosti, pokud jde o formu. Převzato z antiky.

Renesance

Leonardo da Vinci - renesanční člověk – příroda je řád, krása. Renesanční umělec nebyl odtržen od podstaty krásy, protože zobrazoval-li svět, odhaloval krásu.

Leon Batista Alberti (1404 - 1472) - (De arte aedificatoria – O architektuře 10 knih) – krása se jeví všude tam, kde je harmonie poměrů a je vedle pravdivosti hlavním zákonem umění. Krása v architektuře je soulad všech proporcí, vázaných s celkem.

Základ renesanční estetiky - Nauka o proporcích ve vztahu k rytmu a harmonii. Proporce není jen něco vnějšího, ale prostředek proniknutí k podstatě jsoucna. Renesance přejala antický názor o jednotě v rozmanitosti.

Giacomo Barozzi da Vignola (1507 - 1573) - Regule pěti architektonických řádů (podnítilo vývojové tendence klasicismu v Evropě).

Sebastian Serlio - Šest knih o architektuře.

17. století

N.Boileau Déspréaux (zástupce francouzské estetiky klasicismu)

krása se rovná pravdě a soudcem vkusu je rozum.

V architektuře došlo ke střetu zastánců řecké antiky se zastánci římské antiky.

18. století

Anglie

Etická estetika - Lord Schatesbury – odhalil význam krásy pro mravní vývoj a výchovu lidské společnosti.

 

Francie

F.M.Arouet Voltaire – psal o vkusu.

Montesquieu – Esej o vkusu – vkus povstal ve vztahu člověka a skutečnosti za účelem potěšení a připouštěl, že může být i v rozporu s pravdou.

D.Diderot – hodnotu díla spojoval s kvantem asociace.

J.J.Rousseau – emocionalista – Umění hodnotil kladně tehdy, je-li citové, vzbuzuje-li emoce.

 

Německo

A.G.Baumgarten – noetická představa estetična, jeho estetické názory mají původ v logice. Umění je poznání, jehož cílem je krása.

Základní rovnice vztahů – vztah citu a rozumu je takový jako vztah krásy a pravdy.

J.J.Winckelmann – estetický ideál je člověk, dal základ samostatným moderním dějinám umění svou klasifikací řeckého sochařství.

G.E.Lessing – krása je nadřazena nad přírodu, odmítal napodobování, krása je jediným účelem umění. Je zakladatelem kritiky umění.

Immanuel Kantzakladatel estetického formalismu a kriticismu – tvrdil, že náš rozum vnáší řád do chaosu jevů a předpisuje zákony. Základním pojmem jeho estetiky je soudnost jako vlastnost subjektu. Krásu hledal jen ve formě, která má vnitřní účelnost (nikoliv však užitečnost). Kantova představa autonomnosti umění je zbavuje společenského smyslu a poslání.

 

19. století

G.F.Hegel – německá spekulativní estetika – skutečně pravdivá je pouze idea, krása je zdání ideje. Zakladatel dialektiky. Hegel chápe dialektiku jako vývojovou zákonitost vší skutečnosti lidského myšlení, spočívající ve střetávání protikladných stránek – teze – antiteze, ústící v syntézu – vývoj tak nabývá podoby spirály. Prvnímu z obou protikladů se u Hegela říká teze, druhý protiklad je antiteze a jejich spojení se jmenuje syntéza. Dialektický pohyb tedy probíhá ve třech fázích. Celé světové přírodní dějství probíhá třemi akty – teze, antiteze, syntéza. Každá syntéza je tezí, jež opět najde svou antitezi, jejichž spojením vznikne další syntéza a tak dále do nekonečna.

A.Schopenhauer – Svět jako vůle a představa. Podle něj v umění (jako více či méně materiálním) stojí nejvýše hudba a nejníže architektura.

J.F.Herbart – Vznik estetiky formalistické – estetický soud je jedinečný, nelze ho zobecňovat ani zdůvodňovat. Jednoduchý prvek je esteticky indiferentní, estetický soud vzniká ve vztahu nejméně dvou prvků.

Krásu viděl jen ve formě, nepřipouštěl cit, který se projevuje ve výrazu. Dle něj lze vnímat krásu třemi smysly: zrak, sluch, hmat.

R.Zimmermann – Všeobecná estetika a nauka o formách – promítnu pět etických idejí do estetiky:

  1. estetická forma síly – etická dokonalost – umělecká velikost
  2. estetická forma význačnosti – etické dobro – umělecká pravda
  3. estetická forma souhlasu – etická volnost – umělecká jednota
  4. estetická forma správnosti – etické právo – umělecká, stylová čistota
  5. estetická forma vyrovnanosti – etická odplata – umělecký smír

A.Zeising – Nové učení o proporcích lidského těla – formulace rovnice Zlatého řezu – a:b = b:(a+b). Zlatý řez – základní estetický princip.

19. - 20. století

Th.Fechner – zakladatel Psychologické estetické školy – estetik měl zkoumat jevy nejjednodušší a přecházet ke složitějším a ne naopak – metoda volby, metoda tvorby, metoda použití. Šest zákonů estetické libosti – důležitý 6. zákon asociační. Weber-Fechnerův zákon: intenzita počitku není přímo, ale logaritmicky úměrná síle podnětu.

Richard MullerFreienfelse - spojil estetický jev s hodnotou. Hodnota je vše, co podporuje život (jak ze stránky biologické, tak ze stránky psychické).

 

 

 

Korespondenční úkol 2-1

Zvolte si jedno slohové období v dějinách a vyhledejte podrobné informace o filozofech té doby. Srovnejte jejich životopisy a dílo. Rozsah práce předpokládá 2 strany formátu A4 psaného textu a obrázky. V práci je nanejvýš vhodné se odkazovat v souvislostech také předcházejících a budoucích slohových obdobích. Obsah úkolu by měl být výstižný avšak psaný čtivou formou.

 

Test

1. Výchovným principem antického Řecka byla ...

  1. krásná osobnost
  2. harmonická osobnost
  3. zralá osobnost

2. Aristoteles spatřoval krásu v ...

  1. principu neomezené rozmanitosti
  2. principu jednoty v rozmanitosti
  3. principu rozmanité jednoty

3. Vitruvius měl za to, že krásu předznamenává ...

  1. symetrie
  2. asymetrie
  3. rozmanitost

4. Základem renesanční antiky je ...

  1. nauka o proporcích ve vztahu k umění
  2. nauka o proporcích ve vztahu k rytmu a harmonii
  3. nauka o proporcích ve vztahu k funkci

 

5. Základní estetický princip se jmenuje ...

  1. Zlatý obdélník
  2. Harmonický řez
  3. Zlatý řez

 

3. Základní principy estetiky

Antika

 

Marcus Vitruvius Pollio

- Římský stavitel a inženýr žijící v průběhu 1. století před n.l. za vlády Caesara a Augusta.

 

Vitruvius

-sepsal kolem roku 27 před n.l. významnou publikaci, která nese jméno Deset knih o architektuře (Ottův slovník naučný píše 13 před n.l.). Autor nebyl sice úspěšným architektem, ale proslavil se právě touto knihou, která byla hojně citována již od raného středověku – tehdy byla používána především jako stavební příručka. Architektonickým prvkům nebyla věnována příliš velká pozornost.

Vitruvius požaduje od stavitele znalost všech oborů lidského vědění včetně filozofie a hudby. Svou pozoruhodnou práci rozčlenil následujícím způsobem.

1 kniha se zabývá výběrem ideálního místa pro založení města, jeho opevněním a vytyčením ulic. Velký důraz klade při výběru míst na vanutí větrů. U přímořských měst navrhuje zřídit forum logicky u přístavu, vnitrozemská města by je měla mít uprostřed. Každému bohu určuje přesné místo ve městě. Například Chrám boha Marse má být vně hradeb, aby nevznikl mezi občany ozbrojený spor a mohl tak z venku chránit hradby.

2 kniha - život prvních lidí a vývoj lidského obydlí. Popisuje vznik prvního společenství kolem náhodně vzniklého ohně a vznik řeči. Dále se dostává ke stavbám prvních chýší a jejich vývoji. Uvádí příklady z okrajových částí římské říše, kde si tamní národy staví ještě obdobné přístřešky. Dále se věnuje stavebnímu materiálu (cihlám, písku, vápnu a dřevu). V této kapitole se věnuje také vyzdívání.

3 a 4 kniha - stavba chrámů Nejdůležitější při stavbě chrámu je symetrie jako je tomu u lidského těla (viz. da Vinciho schéma lidského těla). Popisuje také druhy chrámů podle sloupů. Nejdůležitější a asi všem nejznámější jsou popisy slohu iónského, korintského a dórského.

Např: „...obličej od brady k hornímu konci čela a k začátku vlasových kořínků měří 1/10 těla stejně tolik i natažená dlaň od kloubu v zápěstí ke konečku prostředního prstu. Hlava od brady k vrcholku temene 1/8, od hořejšku hrudi ke spodní části šíje k začátku kořínků vlasů 1/6...“.

Konkrétně dórský sloup symbolizoval dokonalou mužskou postavu (poměr délky chodidla ku výšce těla 1/6), iónský sloup postavu ženskou (1/8) atd.

5 kniha - ostatní veřejné stavby jako jsou forum, basiliky, divadlo, pokladnice a vězení. V této knize také popisuje sloupořadí a procházkové cesty, lázně a také různé vodní stavby. Pro popis basiliky použil Vitruvius své vlastní zkušenosti se stavbou basiliky ve Fanu. Věnuje se také ozvučení divadla pomocí bronzových nádob, které fungovali jako reproduktory. Zajímavé je také porovnání římského a řeckého divadla.

6 kniha - soukromé obydlí. Vitruvius popisuje i nejvhodnější světové strany pro různé místnosti. Opět je zde zvláštní popis řeckého domu.

7 kniha – je věnována výzdobě interiérů. Řeší různé povrchové úpravy jako jsou štuky, nástěnné malby a použití mramoru. Je zde také technologický postup při přípravě jednotlivých barev.

8 kniha - vedení vody do budov. Je zde popsán způsob jejího získávání, zjišťování jakosti a vedení.

9 kniha – gnómonika a astrologie. V této kapitole jsou sledovány pohyby hvězd, měsíce a slunce, dále pak sestavování vodních a slunečních hodin.

10 kniha – stavební a válečné stroje. Autor popisuje různé zvedací stroje, čerpadla a nástroje k měření, katapulty, balisty a želvy.

 

Renesanční estetika

 

Andrea Palladio (30.11.1508 - 19.8.1580)

Vlastní jméno: Andrea di Pietra della Gondola

Italský renesanční architekt a teoretik napsal knihu „Quattro libri dell´architektura“ (Čtyři knihy o architektuře), kde z děl antické architektury a z Vitruvia odvodil vlastní styl klasické uměřenosti a umírněné dekorativnosti, charakteristický užitím vysokého řádu, jímž zásadně ovlivnil klasicistně orientovanou barokní architekturu. V Benátkách kostely Il Redentore a San Giorgio Maggiore, ve Vicenze bazilika Teatro Olympico a Villa Rotonda (kvadratická centrála se středovou rotundou a čtyřmi portiky).

19. - 20. století

Formalistická a strukturalistická estetika

Estetický formalismus je teorie, která podstatu vidí v učení o formách a která formu považuje za čistě estetický prvek.

Rozdíly v názoru jednotlivých estetiků se týkají stupně soběstačnosti formy.

Estetici si kladou otázku, zda je možné vzhledem k ní vytvořit esteticky hodnotný soud a zda není výrazem i dalších faktorů uměleckého díla.

Formalistická estetika je někde mezi zbožněním formy a její démonizací, mezi velebením krásného vzhledu a jeho očerňováním.

 

Adolf Hildebrand (1847 - 1921)

Sochař žijící v Itálii a je autorem knihy Problémy formy ve výtvarném umění.

Poznání rozděluje na:

optické - je jednotné, současné

haptické - skládá se z částečných po sobě jdoucích dojmů vytvořených pohybem oka

Pokoušel se o to, aby obsahy vycházely z formy. Usiloval o rozvíjení formální stránky, ale připouštěl, že umění má i obsah, a že obsah je vytvářen emocionálním, morálním a ideovým působením díla.

Haptické poznání umožňuje oku postupně přeběhnout část předmětu a uvědomit si jeho materiální formu.

Prostorová jednota uměleckého projevu je jednotou imaginární.

Heinrich Woflin

Švýcarský estetik rozvíjející téma psychologie v architektuře.

Označil základní pojmy dějin umění:

Architektura – výraz epochy v tom, že reprodukuje fyzis člověka, jeho způsob chování a pohybu.

Vývoj se projevuje ve formách a forma vyjadřuje lidské fyzično.

Vychází z principu, že skladba našeho těla je formou, která umožňuje rozumět formám umění.

V dějinách umění zaznamenává přechod od lineárního k malířskému, od plošného k hloubkovému, od uzavřených forem k formám otevřeným, od rozmanitosti k jednotě, od jasnosti k neurčitosti (vše vyvodil ze studia renesance a baroka).

Jeho omyl spočívá v tom, že ve vývoji umění jsou i zpětné tendence, které nedokázal vysvětlit.

Renesanci a baroko jsou podle něj protiklady (renesance respektuje normy a symetrii, baroko hledá něco výjimečného a neobvyklého), baroko je pokus přesáhnout formu, směřuje k nekonečnému, neformálnímu a nevyčerpatelnému.

Formalizmus říká, že krása je obsažená ve formě, ve vztazích prvků tvarových jako jsou tóny, barvy a obsahových.

Tento přístup je plodný – každé dílo nechť je zkoumané jako samostatná struktura nezávislá od autorova záměru.

Neplodný – konečný význam díla se rozvíjí pouze v závislosti na různých zprostředkovaných významech a v závislosti na poznání podmínek umělecké tvorby a jejího výkladu.

Strukturalistická estetika

 (Strukturalismus – z lat. struktura – stavba, skladba, složení)

Jedná se o vědecký směr v jazykovědě, literární kritice a jiných humanitních vědách, který vznikl v roce 1916.

Nejvýznamnější strukturalistickou školou je Cerce linguistique de Prague, který působil od r. 1926.

Jde o filosofický směr chápající soubor jevů určitého úseku skutečnosti jako celistvost zákonitě uspořádanou a dává význam tomu uspořádání, tedy struktuře.

Směr vysvětluje vývoj jako proměnu struktur.

Říká, že zkoumání opakovatelných struktur studovaných jevů dává význam zákonitému uspořádání všech jevů skutečnosti.

Skutečnost nemůže být dostatečně vysvětlena použitím matematických a mechanických zákonů, neboť ony předpokládají pouze kvantitativní rozrůzněnost a nepřihlížejí k reálným kvalitám.

Na vznik strukturalismu měla vliv strukturální lingvistika - jazyk je systém znaků, které jsou spjaty vzájemnými vztahy.

Znakové systémy jsou i jiné kulturní výkony - umění, rituály, formy chování.

Ve výkladu přírodních i společenských zákonitostí zdůrazňuje prioritu celku vůči částem.

Rozvoj estetického strukturalismu - 30 léta 20. stol.

Jan Mukařovský (1891 - 1975)

 

Profesor Jan Mukařovský byl český estetik, jazykovědec a literární teoretik působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Tento teoretik vysvětluje umělecké dílo analogicky podle jazyka jako znak, jehož složky jsou nositelem významu.

Znak je smyslová realita, která v procesu semiózy (proces označování jevové skutečnosti pomocí znaků) pro interpreta něco zastupuje; slovo, zvuk, piktogram, dopravní značka ...

Mukařovský klade důraz na samotné umělecké dílo a jeho výstavbu a vztahy ve struktuře uměleckého díla jsou zkoumány dialekticky jako jednota protikladů.

Vývoj struktury je jím chápán nejdříve jako samovývoj, později se uznávají sociální nárazy zvnějšku.

Umění označuje jako znak, který je prostředníkem mezi individualitami.

Umělecké dílo znamená i životní zkušenost vnímatele a jeho duševní svět.

Říká, že smysl díla není závislý pouze na autorovi, ale i na způsobu jakým dílo vnímá pozorovatel (konzument).

Proces semiózy má tři základní body:

Semiotická orientace v estetice – ikonologie je základní klasifikace
znaků podle vztahu k vnější realitě:

Příklad:

 

Proměnlivé působení uměleckého díla se vysvětluje uplatňováním jeho různých funkcí, které v díle samém tvoří taky strukturu:

 

Strukturalisté rozlišují estetično normované a nenormované; estetická hodnota je proměnlivá a je syntézou obou těchto pólů. Estetická norma vzniká na bázi individuální, antropologické a sociologické. Velká umělecká díla normu částečně uplatňují, ale částečně ji taky porušují.

Umělecké dílo může představovat soustavu znaků o různé úrovni, má složitou vnitřní strukturu, jeho vztah ke skutečnosti je mnohoznačný, obrazný.

Estetický prožitek je proces recepce uměleckého díla - schopnost probírat se významy, sledovat jejich vzájemné vazby, téměř nekončící proces postupného odkrývání vrstvených významů.

Umělecké dílo plně existuje v procesu interpretace, kdy se stává součástí aktivní proměny našich myšlenkových struktur.

 

Současná společnost a spotřební kultura nás tlačí ke krátkým spojením, k rychlému vstřebání stručného obsahu díla - prvoplánové, doslovné vnímání.

 

Humberto Eco (5.1.1932)

Profesor Eco je italský spisovatel a působí na Univerzitě v Bologni. Uvádíme některé z jeho názorů.

Masová kultura je zároveň antikulturou, protože je nereálné aby kulturu sdíleli bez rozdílu všichni stejně.

Optimista tvrdí, že kulturní formy (TV, tisk, rádio, komiksy, film, ...) lidem ulehčují a zpříjemňují.

Skeptik se drží při životě díky tomu, že vymýšlí stále nové apokalyptické teorie úpadku.

Humberto Eco napsal knihu Skeptikové a těšitelé.

Projevem současné masové kultury je nadčlověk, který je projevem pasivity a to tak, že neudělá nic, co by porušilo pravidla dopředu schválená rozumem, nikdy nezaparkuje auto tam, kde se nesmí, nikdy se nezúčastní revoluce.

Skeptik nadčlověk pohrdá a mlčí v domnění, že jakákoliv akce proti zavedenému pořádku světa je zbytečná.

Korespondenční úkol 3-1

Vyhledejte si co nejvíce obrázků Villy Rotondy od Andrea Palladia a naskicujte její dispozici a pohledy. Obrázek pošlete ve formátu pdf na adresu pedagoga.

 

Korespondenční úkol 3-2

Vyberte si některého z citovaných autorů a zajistěte si podklady pro jejich studium. Napište krátkou a výstižnou esej o jejich životě a díle. Rozsah práce jsou dvě stránky formátu A4 psaného textu a obrázky budou uvedeny zvlášť. Můžete také srovnat dva a více autorů a rozsah práce bude stejný. Forma textu je stejná jako v předcházejících úkolech. Je tedy žádoucí, abyste psali čtivým, ale přesto přehledným způsobem.

 

Test

 

1. Podle Vitruvia symbolizoval dórský sloup postavu ...

  1. ženskou
  2. mužskou
  3. dítěte

2. Palladio zásadně ovlivnil klasicistně orientovanou barokní architekturu ...

  1. užitím lehkého řádu
  2. užitím vysokého řádu
  3. užitím těžkého řádu

3. Podle Wolfina jsou renesance a baroko ...

  1. stejné
  2. protiklady
  3. podobné

4. Strukturalistická estetika zdůrazňuje prioritu ...

  1. části vůči celku
  2. celku vůči částem
  3. části bez celkového kontextu

5. Mukařovský označuje umění jako ...

  1. znak
  2. symbol
  3. index